Ráno začíná opět naprosto katastrofálně. Budím se hodně brzo a po dvě hodiny se nestačím přemísťovat mezi záchodem, umyvadlem, sprchou a postelí. Moje vnitřnosti opět zásadně protestují, tentokrát zřejmě proti včerejší večeři. Naběhám přitom snad několik kilometrů. K protestům se přidává i Líba, která mi vyčítá právě ty včerejší houby, a že ty za všechno můžou. No, asi můžou. Ale když já na ně měl takovou nezřízenou chuť! A chuť je to, čím si tělo má říct o to, co potřebuje. A když si řeklo blbě, musí se s tím nějak vyrovnat. Já u toho ale bohužel musím trpět jako zvíře. A tak když se ve včera smluvenou hodinu vydáváme s Pepou na cestu za dnešním programem, podobně jako včera mám z dnešního dne docela velké obavy. Jak jen tohle dopadne?!

Vyrážíme do města. Když to půjde a nebude vítr, pojedeme rovnou lanovkou na Stolovou horu. Příhodné podmínky tu nejsou každý den, lanovka kvůli větru nejezdí dost často. A taky je nahoře na Stolové hoře hodně často mlha. Stolová hora je pak zahalena v mracích, které vznikají kondenzací nad teplým Mozambickým mořským proudem parami nasátého vzduchu stoupajícího po úbočí Stolové hory. Tady se nedá váhat. Musíme jet nahoru, jakmile to půjde. Veškerý ostatní program lze přizpůsobit a zpřeházet, to další už na počasí tolik závislé není. Ačkoli v Kapském Městě včera docela fučelo, dnes ráno to vypadá mnohem líp. Vítr zdaleka tak silný není, sluníčko svítí a obloha je prakticky bez mráčku. Vypadá to na hezký den. Projedeme kolem centra města, a začneme stoupat do kopce. Lanovka nejezdí úplně zezdola, ale z úpatí Stolové hory o něco výš na svahu. Tam musíme nejprve vyjet naší toyotou. A už cestou k dolní stanici lanovky vidíme, že dnes se nahoru jezdí. Příznivého počasí je třeba využít, a tak jdeme na to. Hned dnes!

U lanovky pod Stolovou horou nejsme sami. Stojíme tu v relativně dlouhé frontě, která však kupodivu postupuje docela rychle. Proti nám si můžu zatím fotografovat Lví hlavu a Signální kopec. Signální kopec se tak jmenuje proto, že z něho kdysi výstřelem z děla oznamovali poledne. Fotím si i centrum Kapského Města ležící přímo pod námi. Donwtown Kapského Města je veskrze moderní centrum a oplývá množstvím výškových budov nepřehlédnutelného arhcitektonického stylu. Ale už jsme na konci fronty, a nastupujeme do kabiny. Lanovka na Stolovou horu je vymyšlená velice zajímavě a nápaditě. Střídají se tu dvě veliké kabiny zhruba asi pro padesát lidí. Jedou vždycky proti sobě. Jedna jede ve směru nahoru, druhá ji pak vyvažuje v protisměru dolů. Kabina lanovky se taky celou cestu nahoru s námi pomaličku otáčí kolem dokola. Nikdo se tak nemusí nikam tlačit, aby viděl na všechny strany, protože celá kabina se všemi pasažéry se postupně otočí o celých 360 stupňů. A za chvíli už jsme navrchu na Stolové hoře, ve výšce přibližně 1070 metrů nad mořem. Trvá to jen pár minut a jsme nahoře.

Stolová hora mne nahoře překvapí tím, jak je její plochý vrcholek poměrně úzký. Její nepříliš široký masiv je zase ale o to delší a v celé své délce od jihu prakticky uzavírá celý Kapský poloostrov. Můžeme se tu snadno rozhlížet na všechny strany. Shlížíme na četné zálivy s bělostným a zpěněným příbojem Atlantiku dorážejícího na pobřeží, V dálce vidíme i ostrov Robben Island. Je před námi, v zátoce Table Bay, čili ve Stolové zátoce. Na Robben Islandu byl až do zrušení apartheidu vězněn po celých 27 let Nelson Mandela, černošský politik, odpůrce režimu apartheidu a bojovník za lidská práva, který se později stal také prezidentem Jihoafrické Republiky. A taky je ze Stolové hory překrásný výhled na Kapské Město a jeho městské čtvrti poskládané pod námi do pestré mozaiky. Za Lví hlavou vidíme část Green Pointu, za Signálním vrškem vpravo odtud září bílá střechou fotbalového stadionu. Ještě dál vpravo se nachází obchodní centrum města s množstvím výškových budov a mrakodrapů, a celý velký záliv s přístavem a obchodní čtvrtí Waterfront. Po pár krocích na druhou stranu Stolové hory se nám naskytnou také nádherné pohledy na druhou stranu. Zejména na skalní útvar Dvanácti apoštolů, za nimiž se táhne k jihu celý Kapský poloostrov se světoznámým a proslulým mysem Dobré naděje.

Pepa se tu s námi krátce projde kolem horní stanice lanovky, aby nám trochu ukázal, co, kde a jak, a aby nám řekl pár základních informací. Pak nás tu nechá s tím, že v poledne nás bude čekat dole u lanovky. Vláďa s Radkou se rozhodnou zůstat tu ještě déle, s námi dolů nepojedou. No a my si nádherné prostředí Stolové hory užíváme sami víc než tři hodiny. Procházíme se po Stolové hoře tam a zase zpátky, rozhlížíme se z útesů a fotíme se na chodníčcích i na skalách. Popojdeme taky kus na východ. Odtamtud z kamenů na okraji hory je pěkný výhled na Ďáblův vrcholek. Těžko říct, na kterou stranu hory je pohled hezčí a zajímavější. A tak se pořád procházíme po upravených cestičkách mezi vyhlídkami z jedné strany hory na druhou. Směrů a míst, kam jít, je na Stolové hoře dostatek. Stezkami a chodníky je vrcholek hory doslova protkán. Občas usedneme na velký kámen, či na lavičku nějakého odpočívadla. Stolová hora je zvláštní a čarokrásné místo, a má svůj neopakovatelný ráz. Zdejší specifické mikroklima umožnilo vzniknout mnoha endemickým druhům rostlin i živočichů, které se nenajdou nikde jinde na světě, než právě na tomhle maličkém kousku země, tady na temeni Stolové hory a na Kapském poloostrově jižně odtud. Dokonce jsem si někde přečetl, že na tomhle malém kousku země, na tomhle výběžku Kapského poloostrova, roste více druhů divokých květin, než na celých britských ostrovech. Rostlinky a kvítky jsou tu skutečně velmi neobvyklé, a prý jich tady nahoře mezi skalami roste hodně přes tisíc rozličných druhů. A na celém Kapském poloostrově prý roste skoro devět tisíc různých druhů rostlin, a z toho dvě třetiny se vyskytují jen a pouze tady. Tady, a nikde jinde světě! Vida, jak úžasné a zajímavé místo tenhle od naší vlasti tolik vzdálený kus světa je!

Pod kamenným ochozem Stolové hory na straně nad Dvanácti apoštoly zahlédneme i několik damanů, malých chundelatých zvířátek. Jinde jsme je takhle zblízka neviděli. Pozorný čtenář už jistě ví, že jsou to nejbližší žijící příbuzní slonů, ačkoli vypadají spíše jako hlodavci. Na první pohled vypadají dost neohrabaně, ale díky svým měkkým chodidlům, kterými se dokáží pevně přisát k tvrdému kamennému podkladu, umějí skvěle šplhat po skalách. Leckterý horolezec by jim mohl tuhle vlastnost závidět.

Tady na Stolové hoře je nádherně. Nevím, na co se mám dívat dřív. Jestli na Kapské Město a jeho centrum pod námi, nebo na skalní masivy, ať už na Dvanáct apoštolů, Lví hlavu nebo další, jestli na ty podivuhodné a krásně kvetoucí rostlinky vyrůstající mezi kameny a natahující se nahoru na světlo vstříc slunečním paprskům, a nebo na chlupaté a huňaté damany či několik ještěrek, které se tu mihnou přes cestičku nebo se vyhřívají na kamenech. Uprostřed mezi chodníky na Stolové hoře se nachází směrovník s mapkou Kapského Města a celého Kapského poloostrova. Směrovník na okrajích kolem dokola ukazuje směr a vzdálenost k mnoha různým městům z celého světa. Najdeme tu i Prahu a víme proto docela přesně, že do Prahy to je odtud vzdušnou čarou celých 9353 kilometrů. Není to zrovna málo.

Na Stolové hoře je vybudovaná i docela velká restaurace. Zastavíme se tam. Nějaké občerstvení a hlavně pití taky potřebujeme. Je slunečno, a s postupujícím dopolednem je čím dál větší pařák. Na sluníčku může být určitě skoro ke čtyřiceti stupňům. Mně zažívací problémy naštěstí zatím ustoupily. Jsem hodně rád, protože si tak můžu Stolovou horu užívat v pohodě celé dopoledne, místo abych ho musel prosedět někde mezi křovíčky či v místní kadibudce. Jarda na Stolové hoře během své procházky najde asi čtyři kešky. Jde nejprve kus s námi, ale jeho navigace ho od nás zanedlouho někam zatáhne. Nakonec se a ním zase ale sejdeme nedaleko stanice lanovky. Tady najde Jarda poslední zdejší kešku, přímo pod jedním z dalekohledů. Je ukrytá dole pod stojanem, který je dutý. U dalekohledu se střídá spousta lidí a proto se Jarda musí snažit být velmi nenápadný a dávat velký pozor, aby tu skrýš neprozradil všem, co se tu zrovna okolo motají. Trošku mu s Líbou pomůžeme tím, že se postavíme do cesty několika čumilům, aby neviděli, co za námi Jarda provádí. Má široká tělesná schránka je tu zapotřebí především.

Ale to už se kvapem blíží poledne. Scházíme se s Janou a Jaroslavem a lanovkou zase společně sjíždíme dolů, kde na nás bude čekat Pepa. V lanovce teď není ani zdaleka tolik lidí, jako když jsme jeli nahoru. Většina turistů nejspíš zůstává nahoře déle. Nedá mi to a i cestou zpátky z otáčející se kabiny dělám alespoň několik dalších fotografií, dokud se kabina lanovky nezastaví v dolní stanici. Fascinující výlet na Stolovou horu, která tvoří stejně fascinující dominantu Kapského Města, máme tedy za sebou. Dole u lanovky máme ještě chvíli času a tak si ještě kupuju nový plátěný klobouk. Zčásti namísto toho, který zůstal v chatce v Phalaborwě, zčásti také jako suvenýr z Kapského Města. S Pepou se pak sejdeme u auta přesně v domluvenou hodinu. Všechno klape, jak má. I počasí. Žádná mlha, den jasný, jako malovaný. Pro návštěvu Stolové hory jsme si nemohli přát nic lepšího.