Krucinál fagot, sakra práce, u sta hromů!
Pětačtyřicet let je už dneska tomu,
co od oltáře ved jsem si já tebe domů.
Tehdy jsme byli ještě hodně mladí,
a to právě mě na tom asi nejvíc vadí,
když má vrásčitá ruka teď tvoje líce hladí.

Lepší už to bohužel asi nikdá nebude,
zestárnout je pro nás všechny dáno osudem,
přešťasten jsem, že ještě stále spolu jdem.
I když možná je to příliš často nevídané,
moje láska k tobě, ta nikdy nevyvane,
to už je jednou provždy pro mě dané.

Mladší už nebudu, jen léta přibývat budou,
možná mi promineš studem tvář rudou
za verš, co duši mé jest hlubokou studnou.
Bez ohledu na naše dávno prošlé mládí
snad se ještě budeme mít pár let rádi.
Vždyť milovat je mnohem víc než kamarádit.

Mám tak velké tělo,
že zhubnout by to chtělo.
Aspoň o pár kilo
bylo by mi milo,
neboť věda praví,
že více bych byl zdravý
a moje tělo hroší
bylo by zas plošší.

Když si v slaném moři plavu,
tak mám slanou nejen hlavu,
celý jsem řádně prosolen.
Stávám se nejspíš rosolem
a až tě žahnu pod blůzou
budu už jistě medúzou.

Démonický
jako vždycky
já tetelím se blahem,
že jsem se stal vrahem.

Nůž krvavý
v ruce pravý,
a je to celkem jistý,
před chvilkou byl čistý.

Teď tu vzdycháš
a naříkáš
a já jsem pyšný na to,
že nejsem tvý "Zlato"!

Když za tebou v moři mířím,
nápady tam jenom hýřím,
třeba že chytnu tě za nohu.
Za obě ale nemohu,
neboť bych tě tu během chvil
docela jistě utopil.

Desátá hodina odbila,
já z hospody domů se vracel.
Žena mě ve dveřích zabila,
když jsem tam na prahu zvracel.

Všichni to snad mají v řiti,
kam se ten svět dneska řítí.
A já koukám jako tele,
jak jde všechno do prdele.

Už s tím nejde pohnout z místa,
Palestinec terorista
přece je chudák hladový.
Kolik mu dáme, kdo to ví?
Že drží někde rukojmí?
Tož nedej chlapče na dojmy,
pro mnohé je to hrdina.
Mně z toho skáče husina.

Když člověku je šedesát,
není vetchý to stařík.
Chodí se mu blahopřát,
když vás pustí krysařík.

Co ti naše parta přeje?
Ať každý den můžeš vstát,
i když třeba někdy zle je,
zkus se nad tím pousmát.

Ať máš stále paměť sloní,
ať víš kdo je kamarád,
ať víš, co se dělo vloni,
ať znáš recept na salát.

Hroší kůže ať tě chrání
před voly a pitomci
ve světě i doma v Strání,
ať si skončej v blázinci.

Pevné zuby krokodýla,
ať si stejček můžeš dát,
přejeme ti, kýho výra,
to je přece bez debat.

Ať ti to též stále pálí,
chytrý buď jak opička,
věru jsme se nenadáli,
že pardál je kočička.

Nechť máš stále i lví sílu,
ať uneseš tíhu dní,
silné svaly bez rozdílu
všude, ba i na hrudi.

Ať zebra tobě závidí,
jak žirafa rozhled měj,
ať víš, co kde je za lidi,
na nás se však usmívej.

Nežli pokecáš si trika,
od nás vem si košilku.
Na ní věř, to není klika,
nebudeš mít kapinku.

Připijem ti mlékem starců,
taky pivo můžem dát
navzdory všem mravokárcům
bez zbytečných dilemat.

Tak nechť dál tě hřeje mládí
jak sluníčko papriky,
a věz, že tě mají rádi
kamarádi z Afriky.

Rychle spěchám na koledu,
v ruce velkou pomlázku,
dlouhé řeči nepovedu,
mám jen jednu otázku.

Otázka je věru jasná
a začíná slůvkem proč.
Proč jen probůh jsi tak krásná,
že mám v hlavě kolotoč?

Nemůžu se na vás dívat,
z politiků zle je mi.
Proč vám každý musí kývat?
Do hajzlu s vámi se všemi!

Ať jsi Pavel nebo Petr,
hradní pán či senátor,
na všechny mám stejnej metr:
politickej predátor!

Předstíráte spoustu třenic,
však vám jde jenom o sebe,
jak se nažrat ze všech nejvíc...
Ať si vás čert odvede!

Pojedu snad někam do hor,
v jeskyni tam pobývat.
Nebude to lepší horor,
než se na vás podívat?