Ráno vstávám bez včerejších ranních potíží. Ne že bych už měl vyhráno, ale situace je o moc lepší. Z programu dnešního dne už nemám zdaleka takový strach, jako včera. Při snídani nás Jana s Jaroslavem informují, že v noci v Kapském Městě pršelo. A ve zprávách prý hlásili, že včerejší teplota ve stínu byla opravdu těch 40 °C, jak jsem byl odpoledne odhadoval. Byly tak údajně překonány zdejší letité teplotní rekordy. Dnes prý už má být mnohem příjemněji, včerejší pekelná výheň se opakovat nemá. A voda Atlantiku proti tomu měla včera prý pouhopouhých 11 °C. Brrr! To kdybych býval byl věděl, tak bych tam býval byl asi vůbec nevlezl! Díky nepříliš příznivé předpovědi dnešního počasí Pepa opět operativně mění dnešní program. Namísto k mysu Dobré naděje pojedeme na víno! Vláďa s Radkou, které jsme od včerejšího dopoledne už neviděli, se neztratili. Už jsou zase s námi. Opravdu zůstali na Stolové hoře o dost déle než my, ale na rozdíl od nás stihli i návštěvu mořského akvária. A prý se jim moc líbilo.

Projíždíme městem a při pohledu nahoru vidíme, že Ďáblův vrchol i Stolovka jsou schovány v mlze. I Lví hlava se vznáší kdesi vysoko v oblacích. Musím říct, že Kapské Město je opravdu na pohled moc hezké a příjemné. Moderní domy, široké bulváry, spousta zeleně, palmy kolem silnic. Málo koho by napadlo, že tady jsme někde v Africe. Tohle prostředí určitě může Kapskému Městu závidět leckteré evropské velkoměsto. A s vysokou pravděpodobností všechna velká města Evropy. Teď, kdy se tu chystá mistrovství světa v Kopané, se tady hodně staví. Kromě stadionu kousek od našeho hotelu tu hojně budují, opravují, a rozšiřují mnohé příjezdové komunikace.

Ale než se dostaneme za vínem, míříme nejprve do Cape Flats, do ploché nížinné oblasti Kapského Města, která se rozkládá na jihovýchodě od centra. Táhne se v podstatě od oceánu k oceánu, od Table Bay až k False Bay. Většina obyvatelstva asi třímiliónového Kapského města žije právě tady. V severní části téhle oblasti, původně za apartheidu určené pro černé obyvatelstvo, navštívíme jeden z mnoha zdejších slumů: slum Langa. Tenhle slum se rozkládá kolem původního černošského ghetta, kde černí dělníci pracující v továrnách velkých společností dostávali přiděleny byty v jednoduchých asi třípatrových domech. Původní ghetto mívalo oplocení a svou vstupní bránu. Účelem toho bylo striktně oddělit černé od bílých, a na bráně tak probíhaly přísné kontroly. Dnes se kolem původního ghetta rozkládá v podstatě zase jen černošská chudinská čtvrť. Vidíme tu boudy postavené ze stlučených prken, lepenky či vlnitého plechu. Takových přístřešků z podobného materiálu jsou stovky. Rozmístili je tam, kde zrovna bylo místo, zcela bez ladu a skladu. Cihlová zeď je tu vidět výjimečně, a pokud, tak pravděpodobně takový barák pochází z původního dělnického ghetta. Tyhle cihlové baráky taky vzhledem ke svému okolí vypadají velmi luxusně. Zajímavé je, že tu prakticky všude vedou elektrické dráty. Výdobytek elektrické energie tu tedy zřejmě mají. Nevím zda všichni obyvatelé slumu, ale někteří určitě. Antény na střechách mnohých prkenných obydlí, či dokonce i nějaké satelitní placky svědčí o tom, že tu alespoň o nějaké kulturní vyžití postaráno mají.

Vystoupíme na chvíli z auta. Není mi tu zrovna nejlíp, ale Pepa tvrdí, že se nemáme čeho bát. Že je to tady město samo pro sebe, mají tu své obchody, své školy, a svůj život. A k návštěvníkům jsou prý přívětiví. Jarda tu jednomu z těch přívětivých nechává pár svých obnošených triček. Naše cesta se už chýlí ke konci a už je nebude potřebovat. Černí obyvatelé, jež tu potkáme, se opravdu netváří nijak nepřátelsky. Spíše vypadají zvědaví. U jedné plechové boudy si kupujeme nějaké pití. Bouda má zamřížované okénko, skrze které se celá obchodní transakce provádí. Jarda jde nakupovat hned vedle k sousedovi, aby dal vydělat i jinému obyvateli slumu. I ten má ve stěně z vlnitého plechu malé okénko s mříží. Takže ani v tomhle slumu možná zase tak úplně bezpečno nebude. Kriminalita se nicméně prý v celém Kapském Městě v posledních letech výrazně zlepšila, i když po setmění se návštěva centra města a slumů rozhodně turistům nedoporučuje. Jak tak popojíždíme slumem, nemám z toho příliš dobrý pocit. Pepa nám nabízí, že se klidně můžeme kousek projít. Přesto, že tvrdí, že se opravdu není čeho bát, nikomu z nás se do procházky mimo auto nechce. Všichni raději zůstáváme ukryti v bezpečí automobilu. Zdá se ale opravdu, že ti místní černí jsou v pohodě a usmívají se na nás. Ale možná, ba dokonce pravděpodobně, nebude slum jako slum. V jiných slumech by možná mohlo jít o život. Ale nevím. Nikdo z nás jsme na tohle téma raději nevyzvídal, a nikam jinam jsme se raději nehrnuli. Tohleto krátké nahlédnutí do černošského slumu nám všem asi stačilo.