To co teď vidíte před sebou, to jsou vlastně takové moje vzpomínky na Afriku. Vzpomínám na ní rád. Moc rád. A jak tyhle vzpomínky vznikly? Tohle moje povídání o velké a dlouhé cestě několika státy na jihu Afriky není rozhodně žádným překvapením. Není napsané až dodatečně, kdovíjak dlouho po návratu, jako mé první texty věnované cestování. Příprava na vytvoření cestopisu začala stejně brzo, jako příprava na samotnou cestu. Ale než se to poté všechno povede, napíše, přepíše, zpracuje a upraví, samozřejmě to ještě dlouho trvá. Zvlášť když toho člověk vidí a zažije tolik.

Při předchozí cestě do Mexika a Guatemaly jsem tehdy ještě ne úplně plánovaně začal psát podrobnější zápisky už cestou. Tentokrát jsem ale věděl už předem, že úplně stejně si budu psát deníček a zápisky cestou po Africe. Přestože jsem nakoupil čtyři malé sešity, nakonec mi ani ty nestačily. V Africe jsem si musel přikoupit ještě pátý, následně i malý šestý. Ten poslední jsem si sice už přivezl domů čistý a nepopsaný, přesto jsem ale měl pět notýsků téměř plně popsaných textem mého afrického deníčku. A s psaním to někdy nebylo jednoduché. Většinu poznámek jsem se snažil zapsat si bezprostředně po jednotlivých událostech. Ne vždy to ale bylo možné. Často jsem si také psal svoje zážitky za jízdy, někdy i cestou necestou, a na koleně. To zejména na prašných silnicích vedlo k téměř nečitelnému textu, který se velmi podobá nahodilé čmáranici dvouletého děcka. Jako by nestačilo, že píšu téměř nečitelně i za zcela běžné situace, kdy sedím třeba doma u svého psacího stolu. Kapitoly s mými africkými vzpomínkami, které následují, jsou tedy výsledkem nemalé práce, neskonale trpělivého luštění mých notýsků a poznámek, stejně jako dlouhého vysedávání u počítače, které mi způsobuje neustálé rozšiřování mé nedokonalé tělesné schránky.

V následujícím textu používám formu jakéhosi deníku. Události a zážitky popisuji v čase tak, jak šly za sebou, i když jsem si je v některých případech byl nucen do deníčku zapsat třeba i na přeskáčku. Protože jsem si zároveň zaznamenával do stejného notýsku i poznámky k fotografiím a k lokalizaci navštívených míst, začal jsem doma deníček zpracovávat zároveň s fotografiemi. V jiném případě by se mi jednotlivé poznámky a místa v mnoha případech ve velkém množství textu jen špatně hledaly. A musel bych tu svou škrábanici luštit vlastně dvakrát, až bych po zpracování fotografií začal psát tyhle řádky. Současné zpracování fotografií i textu však mělo za následek, že mi to všechno trvalo značně dlouhou dobu. Ani fotografie nešly tentokrát na svět tak rychle jako jindy. Trvalo mi to zhruba rok, než jsem měl všechny své fotky hotové a zpracované. Fotografie z Afriky jsem pak dokončil až v okamžiku, kdy jsem i se svými zápisky doputoval do Kapského Města. A celý cestopis jsem definitivně dopsal ještě o pár měsíců později. Samozřejmě, že text z notýsků doznal ještě mnoha rozšíření a úprav, některých drobnějších, ale většinou rozsáhlejších.

Cestopis jsem začal na své internetové stránky umísťovat v okamžiku, kdy jsem ho měl už celý napsaný. Poté jsem si ho znovu hezky od začátku pročítal, upravoval a doplňoval. Když jsem nakonec k jednotlivým kapitolám přidával fotografie, postupně jsem takto zpracované kapitoly uveřejňoval. Trvalo mi to sice všechno docela dlouho, ale textu mého afrického vzpomínání, mého deníčku, je opravdu hodně. Kdo někdy zkusil něco podobného napsat, ví, kolik je v tom uloženo práce. Ale výsledek, jak vidíte, se přece jen nějaký dostavil. A vy si ho teď můžete přečíst. Já jenom doufám, že se mi to alespoň trochu povedlo.

Můžete se také podívat na moje internetové stránky, kde mám velký výběr fotografií z cesty jihem Afriky v příslušné fotogalerii. Rovněž jsem se pokusil postupně najít všechna navštívená místa pro internetovou aplikaci Google Earth a vytvořil jsem soupis odkazů na jednotlivé lokality. Můžete si tedy můj soubor s cestou jihem Afriky na mém webu stáhnout. Díky němu si pak lze v aplikaci Google Earth prohlížet téměř všechna místa, o kterých bude dále řeč, a to pěkně z nadhledu, i z různých úhlů pohledu. A třeba i s panoramatickými obrázky pořízenými přímo z úrovně cest či ulic, což moderní Google Earth také umožňuje. Získáte tím i trochu konkrétnější představu o každém takovém místě. Já jsem si sám na Google Earth většinu lokalit, do kterých jsme se měli vydat, našel už předem, abych si alespoň zhruba dokázal představit, jak to kde vypadá a do čeho jdu. Zkrátka abych věděl, kam vlastně jedu.