Odtud projíždíme skrz celý Cape Flats až k vodám oceánu v zátoce False Bay. Vidíme při cestě mnoho dalších slumů. Táhnou se široko daleko na všechny strany, podle letiště a ještě mnohem dál, až přes dvacet kilometrů za ním. Široká zátoka False Bay na východní straně ukončuje Kapský poloostrov. K Indickému oceánu ještě zátoka nepatří. To bychom museli až za nejjižnější bod Afriky, za Střelkový mys, a to je ještě o nějakých 200 kilometrů dál na jihovýchod. Zátoka False Bay má ale mnohem teplejší vodu, než Atlantik v Clifton Bay. Teplota vody je tady podstatným způsobem ovlivňována teplejšími proudy Indického oceánu. False Bay, čili Falešná zátoka, přišla ke svému jménu tak, že výběžek na její východní straně si mořeplavci pletli s mysem Dobré naděje. Zatočili pak na sever a skončili tady, v téhle zátoce. Proto tedy Falešná. A skončili tu někdy na dost dlouho. Prý tu málokdy fouká vítr a oni se nemohli vrátit zpátky na otevřené moře i několik měsíců. Falešná zátoka byla tedy nejen falešná, ale taky náležitě zrádná.

Chvilku tu jen tak chodíme po pláži po písku, někdo opatrně smočí palec. Zanedlouho k nám ale zamíří nějaký místní záchranář a Pepovi vynadá. Máme jít na oficiální pláž, tady je koupání zakázané. Včera se tu prý utopili tři lidé. Raději tedy zajedeme na oficiální pláž. Je tady takový podivný bazén bez vln. Lidí jen pár. Nic lákavého k vykoupání. Zato u pláže stojí a hlídkuje policie. Informaci o včerejších utopených nám potvrdí jeden mladý černoch, který tu po pláži takhle chodí už od včerejška. Jeden z utopených byl jeho bratr a on teď čeká, až vyplave bratrovo tělo. Proto tady postávají policejní a záchranářská auta. Na to, než tělo utopeného vyplave, se může čekat prý až týden. Je to hodně smutný rozhovor. Jsou tady asi silné spodní proudy, a bratr, který si šel normálně zaplavat, se z vln už nevrátil. S policií tu s tímhle mladíkem čeká na tělo celá rodina. Jakmile moře tělo vyplaví, chtějí neprodleně zařídit bratrův pohřeb a uložit jeho tělo do země.

Nikdo z nás teď tady na koupání nemá náladu. Líba si posbírá pár malých mušliček, namočíme si nohy jen tak po kotníky, trochu se projdeme vodou v koupališti. Raději z tohohle smutného místa odjedeme. Doufáme, že se na vinařské stezce trochu rozveselíme. A tak se zase poskládáme k Pepovi do auta a vyrážíme, tentokrát už doopravdy za vínem.