A tím to vlastně všechno skončilo. Zůstává už jen pár suvenýrů, fotografie, ale především mnoho krásných vzpomínek na báječnou dovolenou. Viděli jsme kus světa, poznali mnoho nových věcí, nádhernou a divokou přírodu, jedinečné památky, úžasné stavby. Zažili jsme mnohá překvapení, potkali jsme se se zajímavými lidmi, a poznali úplně jiný způsob života, než na jaký jsme my doma zvyklí.

Nakonec jsem se po návratu domů zeptal Líby, jak se jí tedy tahle cesta líbila, když se jí předtím tolik tolik nechtělo a když jsem ji musel tak moc přemlouvat. Víte, co mi Líba odpověděla? Pamatuju si to úplně přesně, doslova: "Jela bych tam ještě jednou. Třeba hned!". Já jsem ji vzal něžně oběma rukama kolem krku, tak, aby neviděla, že se mi derou slzy do očí. A potichu jsem přitom špitnul: "Já taky!".

Co bych tedy ještě mohl dodat? Teď asi už vůbec nic. Myslím, že už víte docela hodně z mnohého, co se událo, když jsem chtěl vidět tajemné Machu Picchu. Všechno, co jsem chtěl a mohl, i všechno, co jsem si zapamatoval, to jsem snad napsal. A napsal jsem toho dost, za což se všem čtenářům upřímně omlouvám.