Od mostu přes Zambezi se vracíme k vstupní bráně a z areálu Vitoriiných vodopádů vycházíme na parkoviště k naší toyotě. Je teplo, sluníčko nás hřeje, a tak rychle osycháme. Pepa s námi na chvíli zajíždí do Victoria Falls na "uměleckou" tržnici se suvenýry. Hned jak zastavíme, seběhnou se kolem nás prodejci již neplatných zimbabwských bankovek obrovských hodnot. Jana chtěla jako suvenýr nějaké koupit, ale Pepa ji nenechá. Oni chtějí dva dolary, a Pepa je přesvědčený, že i bankovky nejvyšších hodnot, které jedině má smysl kupovat, musejí být za dolar. Slibuje Janě, že jí bankovky někde sežene. Levnější!

Na tržnici je spousta trhovců. Můžeme si tu vybírat z tisíců především dřevěných suvenýrů, od maličkých až po ty obrovské. Po podlaze jsou rozloženy stovky misek i jiných nádob, všelijaké masky a figurky domorodců, nepřeberné množství slonů, hrochů, nosorožců, žiraf, levhartů, buvolů, lvů, i dalších zvířat. Všichni prodavači se překřikují a všichni nás lákají právě k tomu jejich zboží. Právě ty jejich výrobky jsou přece pro nás ty nejlepší! Ale až na výjimky všichni nabízejí skoro to samé. Jen v málo případech je vidět něco, co jinde, u "souseda", nemají. Hledám nějakého hrocha, ale nikde se mi žádný nelíbí. S Líbou přemýšlíme také o nějaké asi metr vysoké žirafě. Ale ať koukáme, jak koukáme, také se nám žádná nelíbí natolik, aby nás lákala ke koupi. Jen Radka s Vláďou si tu jednu takovou žirafu vybrat dokázali. Pěkně jim ji také zabalili, aby se na dlouhé cestě, která nás ještě čeká, nějak nepoškodila. Od dneška budou mít na starost o zavazadlo víc.

Dnes se opravdu nenudíme. Všechno jde ráz na ráz. Na chvíli ještě jedeme do kempu. Trochu posvačíme, ale na nějakou dlouhou přestávku není čas ani teď. Za chvíli už nás zase bude očekávat u brány kempu řidič naší "dobrodružné" agentury, který nás poveze na další aktivitu. Než ale odejdeme, ještě zastihneme Jardu, jak se právě vrací z raftu. Vypadá trochu unaveně a tváří se docela vyděšeně. Zdá se, že je tak trochu mimo a nemůže se vzpamatovat. A říká nám, ať jsme rádi, že jsme na ten raft nešli. Prý to nebyla žádná legrace. Šlo o život! No, to je tedy zajímavé. Jsem zvědav, co nám Jarda ještě poví. Ale nemůžeme si dovolit delší rozhovor, musíme už jít na bránu. Jarda se převleče, musí se najíst a pak s Pepou pojedou na vodopády. Nás ostatní čeká let helikoptérou. Samozřejmě taky nad vodopády. Kde jinde? Těším se. Helikoptérou jsem ještě nikdy neletěl. Bude to moje premiéra. Jenom Jaroslav zůstává v kempu, létat čímkoli on jaksi nějak nemusí.