Z Pepova včerejšího včasného odchodu do hajan máme užitek hned ráno po probuzení. Pepa jako pilná hospodyňka už od kuropění poskakuje v kuchyni, a když se my ostatní konečně vyhrabeme z pelechů, překvapuje nás k snídani teplými řízečky. Nevím kdy, ale musel vstávat hodně brzo, aby je stihnul obalit a upéct. Asi se vyspal dobře, zdá se být v dobré náladě, a má evidentní radost z toho, jak nás překvapil. Křehounké teplé masíčko mezi dvěma chleby záhy slupnu jako malinu. Na rozdíl ode mne si ovšem někteří méně hladoví jedinci teď po ránu berou jen buchtu. Řízek si schovávají až na cestu. To jim pochopitelně později budu trošičku závidět, až se do toho zakousnou, a já už nebudu mít nic.

Po snídani musíme zase všechno poskládat do auta, a můžeme vyrazit. Dnes už Jihoafrickou Republiku opustíme, a přejedeme do Zimbabwe. Po pár kilometrech jízdy mi Líba zcela nečekaně položí naprosto trapnou otázku. Jestli jsem si prý vzal svůj klobouk. No jasně, nevzal! Můj speciální "africký" klobouk, který jsem dostal doma od dcery Pavlíny právě na tuhle africkou cestu, zůstal na pokoji v Elephant Walk v Phalaborwě. Štve mě to, nechal jsem ho tam elegantně zavěšený na pelesti postele. Když už byla všechna zavazadla vepředu v předpokoji, odkud jsem je nosil do auta, už jsem se pak dozadu do ložnice nevracel. Klobouk tím pádem zůstal tam. Ujeli jsme sice jen pár kilometrů, dalo by se vrátit, ale říkám Pepovi, ať jede dál. Klíč od pokoje stejně skončil v kastlíku na liduprázdné recepci, nevím jak bych se dostal zpátky na pokoj. Nedá se nic dělat, budu si muset na svou zapomnětlivou hlavu opatřit novou pokrývku. Do Zimbabwe prostě pojedu bez klobouku. No co? Kdybych byl navíc ještě bos, bylo by to přece mnohem horší.

Dnešní dlouhá cesta do Zimbabwe začíná nejprve mezi soukromými farmami na zvěř. Později projíždíme mezi plantážemi stromů liči, plantážemi banánovníků, citrusovníků, nebo i jiného ovoce či zeleniny. Častokrát vidíme u silnice také ovocné a zeleninové výpěstky prodávat. Potkáme dokonce i práškovací letadlo prolétávající nízko nad námi. Plantáže pak zase na nějakou dobu vystřídají zalesněné kopce. Stále je poměrně zataženo, zřejmě už od noci, kdy nás nezvykle prudký liják dokonce na chvíli probudil. Ale opravdu jen na chvíli.