Netrvá dlouho, a už jedeme na první vyhlídku na Blyde River kaňon. S obavami čekáme, jestli tu zase nebude mlha. Ale není. Poprvé tu teď můžeme vidět velikost a krásu kaňonu, který řeka Blyde svou vytrvalou činností vytvořila v délce přes dvacet kilometrů s hloubkou místy dosahující až téměř 800 metrů. Řeka se zlehounka vine ztracená hluboko dole pod námi a ostře se zařezává do nádherného horského terénu, který patří k nejsevernější části Drakensbergu, čili Dračích hor. Kolem vidíme mechem, trávou a nízkými křovinami porostlé, a divoce rozeklané skalní stěny. Nevím kterému africkému duchu či bohu můžeme děkovat za to, že mlha zůstala definitivně někde vzadu za námi. Kdybych to věděl, určitě bych se mu poklonil, a nebo bych mu věnoval sousto ze své dnešní večeře. Konečně si teď můžeme zplna vychutnat ty překrásné výhledy, jenž se nám na kaňon řeky Blyde nabízejí. Jarda si na vyhlídce celkem snadno najde další kešku. Tentokrát v ní ale není nic zvlášť zajímavého, a tak ji nechá jak je, aniž v ní něco měnil.

Na další vyhlídku, na rozdíl od té předchozí, už jde Pepa s námi. Říká, že tuhle nejkrásnější vyhlídku na Blyde River kaňon si prostě nemůže nechat ujít. Jmenuje se World's End, což znamená "Konec světa", ale známější je pod jménem Three Rondavels. To česky znamená "Tři rondely". Tenhle název pochází od tří okrouhlých zašpičatělých masivních skalních věží na druhé straně údolí, které se podobají tradičním africkým příbytkům, rondelům, tedy kruhovým hliněným chýším s rákosovou střechou, jaké si stavějí afričtí domorodci. A opravdu, druhé straně kaňonu dominují na první pohled nápadné špičaté skalní válce, které ční vysoko nad meandrující řekou Blyde. Vrcholky některých protějších kopců se ještě schovávají v mracích a podtrhují tak úžasnou atmosféru a jedinečnost tohohle místa. Hned vím, že tohle nikdy nemůžu pořádně vyfotografovat. Žádná fotografie nemůže takovou podívanou zaznamenat a postihnout tu krásu ani v náznaku. Přesto se o to samozřejmě pokouším, přestože vysoká vlhkost vytváří silný opar. A ten je, jak známo, velký nepřítel všech fotografů. Tenhle zážitek si prostě člověk musí zapsat hlavně a především do své paměti.

V době apartheidu sem černé obyvatelstvo mělo přístup zakázaný, přístup sem byl "Only for white", čili jen pro bílé. Nejen sem samozřejmě, ale i na mnohá jiná místa v Jihoafrické Republice. Teď tu ale potkáváme černých mnohem více, než bílých. Je vidět, že si užívají své nabyté svobody, jak jen mohou. I my naštěstí už máme svou svobodu, a můžeme si tak rovněž užívat možnosti cestování. Už za nás naštěstí žádný soudruh na nějakém úřadě či výboru nerozhoduje, kam se můžeme podívat a jestli a kam můžeme odjet. Dojat krásou okolní přírody se smutkem myslím na to, proč se u nás stále tolika lidem stýská po zašlých šedivých a rudých dobách komunismu. Já jsem každopádně rád, že je to už pryč, a že můžu být tady, kde právě jsem. Že jsem zrovna tady, tady v Africe. To by se mi za soudruhů jen těžko mohlo podařit.

Tyhle dvě vyhlídky na Blyde River kaňon se mi opravdu moc líbí. Hned mi to pozvedlo náladu, kterou jsem měl od rána tak trochu pošmournou, možná tak nějak podobně, jak pošmourné bylo zamlžené Boží okno. Zejména tyhle skalní domečky na konci světa byly tak nádherné, že mi až začíná běhat mráz po zádech, když odtud odjíždíme. Řeka Blyde nevypadá příliš veliká, ani příliš široká, a zrovna teď v ní ani vody moc neteče. Jen níže, vlevo pod námi, když se bílé peřeje mění v klidnou hladinu přehradní nádrže Blydepoort, je mohutnost toku řeky zdánlivě větší. Kaňon tu ale tahle nenápadná řeka dokázala vyhloubit překrásný a vskutku impozantní. Tvrdí se, že tenhle kaňon je třetí největší na světě.

Ale není čas na nějaké dlouhé loučení s kaňonem. Už jedeme zase dál. A tak zavírám oči, a nechám si ještě několikrát na víčka promítnout ty překrásné pohledy na kaňon, které jsem si před chvíli stihnul zaznamenat svými zrakovými smysly. Kousek před průsmykem Abel Erasmus nám přebíhá přes cestu opička, nevelký makak s černou hubou. Doufám, že to neznamená smůlu, jako když nám doma přeběhne přes cestu černá kočka. Ještě zastavujeme krátce u Oliphant's River. Oliphant znamená totéž, co elefant, čili slon. Jenomže v afrikánštině. Takže je to vlastně Sloní řeka. Chvíli tedy pokoukáme dolů na vodní tok, chvíli obdivujeme nádherný kontrast barevných skal a zeleného porostu, který je obklopuje. Projdeme pěšky krátkým tunelem, zastavíme se u všudypřítomných prodejců suvenýrů, ještě se jednou ohlédneme zpátky na tunel, a už zase nastupujeme k Pepovi do auta. Začínám chroupat kuličky makadamových oříšků, které jsme ráno koupili v Graskopu. Jsou dobré, ale lezou mi do zubů úplně stejně, jako všechny ostatní oříšky.