V autě pak začínám trochu podřimovat, ale Pepa mě hned budí. A že tu nejsem kvůli spaní, ale abych něco viděl. Teď zrovna už přijíždíme k Blyde River kaňonu a pomalu sjíždíme dolů podél řeky. Kolem silnice teď vidím spoustu vysokých termitišť. Tvarem připomínají takové větší špičatější krtičince. Ale musíte si představit, že některé takové "krtičince" jsou vyšší než vy, a to dokonce i dvojnásobně.

Odbočujeme k Bourke's Luck Potholes, což by se dalo přeložit jako "Jámy šťastného Bourkeho". Kdysi tu totiž nějaký Bourke ke štěstí přišel, když na tomhle místě našel zlaté valouny. Uvažoval, že když oblázky vymílají tyhle kamenné jámy po tisíce let, musí ty nejtěžší oblázky na dně kamenných hrnců zůstat? A jaképak oblázky tam zůstanou? Ano, ty nejtěžší. A ty jsou zlaté. Je to stejný princip, podle kterého zůstává zlato ve zlatokopecké rýžovací misce. Úvaha to byla veskrze správná, a tak tu Bourke začal rýžovat zlato, a ač původně farmář, stal se zlatokopem. A protože ho nazývají šťastným, asi našel zlatých valounů víc než dost. Jen je mi trochu divné, že mu hodně zlata přineslo i štěstí. Očekával bych, že to bude spíš naopak. My tu zlatých valounů už asi moc nenajdeme. Všechny budou už asi vysbírané. Co nenašel Bourke, vysbírají ti, co jsou tu před námi, protože i teď, nedlouho po poledni, je tu na parkovišti hodně aut. Ale třeba budeme šťastní i bez zlatých valounů. Musíme si své štěstí zkrátka najít v něčem jiném.

Jámami se tohle turisticky atraktivní místo nazývá proto, že na dně rokliny, pod peřejemi a několika menšími vodopády, jsou vidět jakési obří kamenné kotle či hrnce vyhloubené vodou. Jsou to skutečně zajímavé zkamenělé víry, které do skal vymlely oblázky nesené silnými vířivými proudy. Je tu hodně turistů, určitě mnohem víc, než těch zkamenělých hrnců. Přes obě řeky, které se tady stékají, řeky Blyde a Treur, je postaveno několik pevných mostů. Některá nebezpečnější místa na kraji skalní rokliny jsou ještě navíc opatřena zábradlím. A tak lze celkem pěkně a bezpečně vidět jak Bourkeho díry, tak zdejší nevysoké vodopády a peřeje, kolem kterých je možno se proti proudu jedné z obou řek kousek projít.

Je to moc příjemná procházka, i když je teď kolem poledne k tomu tropickému vlhku taky dost vedro. Jarda si s chutí v řece spláchne hlavu, aby se trochu zchladil. Po nějaké mlze, která nám ráno na vyhlídkách vadila, tu naštěstí už není ani památky. Proto se z posledního dolního mostu můžeme směle zadívat do dáli, pohledět roklí dolů po toku řeky Blyde. Právě tady se začínají propadat vody řeky Blyde do stále větší hloubky vzhledem k okolnímu terénu, právě tady začíná pověstný Blyde River kaňon. Táhne se odtud v délce kolem 25 kilometrů v několika ostrých zákrutech směrem k severu. Tak, a ještě poslední pohled na okouzlující a unikátní přírodní výtvor Bourkeho jam, ještě pořídit poslední fotografie, a už jdeme nahoru k parkovišti. Tam nás už očekává Pepa, občerstvený mezitím kávou.