Okolo silnice nám haldy, fabriky, čí různá dopravní technika, signalizují, že už se blížíme k dolu Phalaborwa poblíž stejnojmenného městečka. To se nachází už v provincii Limpopo, kam jsme mezitím přijeli. Jméno Phalaborwa znamená v jazyce Sothů něco jako "lepší než jih", a je to zřejmá narážka na obrovské nerostné bohatství, které se tu v okolí nachází. A jak vidíme, i těží. Sothové zde dolovali a tavili měď a železo údajně už někdy kolem roku 400 našeho letopočtu. A pravděpodobně ještě mnohem dřív. Zatáčíme mezi velké budovy, dopravníky, a různá další důlní zařízení. Pohybujeme se evidentně uprostřed fungující průmyslové a důlní oblasti. Nicméně vidíme i směrový ukazatel pro návštěvníky dolu Phalaborwa. Ale pro nás není potřeba. Pepa to tu evidentně zná. Vyjedeme po hrubém kamenitém svahu nahoru na obrovskou hromadu hlušiny. Při jízdě vzhůru se určitě hodně podobám huspenině. Jízda po kamení mě rozklepává, jako bych byl vídeňský řízek. Ale ta hromada pod námi v jednom místě poskytuje pěkný výhled. proto se tam takhle kodrcáme. Abychom se podívali na jámu největšího povrchového dolu afrického kontinentu.

I ta hromada hlušiny pod námi má obrovské rozměry, ale pohled dolů na důlní jámu je ohromující. To teda fakt obří díra! Strmé stupňovité stěny spadají do nepředstavitelné hloubky, na dno jámy odtud vůbec není vidět. Už jsem tohle místo zkoumal doma pomocí internetové aplikace Google Earth, a tak vím, že ta jáma je asi kilometr a půl široká, a skoro dva kilometry dlouhá. Její hloubka je trošku záhadou, různé zdroje uvádějí velmi odlišné údaje, ale bude to něco okolo osmi set metrů. Což vzhledem k okolní nadmořské výšce asi 400 metrů znamená, že dno je hodně hluboko pod úrovní mořské hladiny. Úžasná jáma! Po pětatřicet let, nepřetržitě ve dne i v noci, se v tomhle dole těžila měděná ruda. Dnes už se netěží. Ty haldy a důlní zařízení okolo nás už patří k těžbě jiné suroviny. V dnešní době se tady těží fosfáty. Znovu a znovu se dívám dolů. Pepa nás zatím informuje, že tu hromadu hlušiny pod námi koupili Japonci. Mají prý nějakou novou technologii, která jim umožní, aby se jim vyplatilo z hlušiny získávat i to nepatrné množství zlata, které se v ní nachází. Chystají se tedy z téhle hromady těžit zlato a postupně tak budou celou důlní jámu zase zavážet. A ještě se od Pepy dozvíme jednu zajímavost: Nad důlní jámou je zakázán jakýkoli letecký provoz, protože vznikající vzdušné proudy a víry jsou pro letadla velmi nebezpečné.

Vyhlídkový bod pro návštěvníky dolu Phalaborwa opouštíme stejnou cestou, jakou jsme sem přijeli. Naše toyota po kamenité cestě poskakuje jako nějaká antilopa. Tady dostává podvozek pořádně zabrat. Pepa má dole trochu strach, aby nás nepřejelo některé z těch obrovských nákladních monster, kvůli nimž tu některá malá auta, tím chci říct - pro nás ty docela normální auta, vozí na dlouhé tyči žlutý praporek. To proto, aby je řidiči z těch vysoko umístěných kabin obrovských náklaďáků vůbec zaregistrovali a nesešrotovali je pod svými koly dosahujícími výšky běžného autobusu. Naštěstí je dnes sobota a pracovní ruch tu není velký. Těch kolosů tu proto dnes jezdí jen málo, a tak přesun areálem zdejších dolů přežijeme bez úhony.