Od botanické zahrady se kolem Ďáblova kopce vracíme zpátky do Kapského Města. Pepa zastavuje na parkovišti uprostřed města mezi zástavbou. Čeká nás teď procházka po centru. Dnes už se centrum Kapského Města pokládá za bezpečné. Alespoň tedy ve dne. Večerní návštěva se tady ještě přece jen příliš nedoporučuje. Ale ještě před takovými deseti lety tu prý nebylo možné ve dne skoro ani vystoupit z autobusu, aby tu turistu někdo nepřepadl. Dnes už je situace zcela jiná. Kriminalita v Kapském Městě byla během těch posledních několika let výrazně potlačena, možná i díky připravovanému mistrovství světa v kopané. A tak můžeme směle vyrazit do víru velkoměsta. procházku začneme hned nahoře nad parkovištěm, kde se po pár krocích ocitneme ve čtvrti Bo Kaap.

Čtvrť Bo Kaap je neuvěřitelná. Něco takového jsem v moderním velkoměstě s mnoha vysokými skleněnými mrakodrapy nečekal. Je to část starého města s domky potomků malajských otroků. Tedy malajská čtvrť. Starý svět Kapského Města! Malé domky malajské čtvrti, rozkládající se na svahu Signálního pahorku, jsou neuvěřitelně barevně malované. Všechny svítí do daleka, a každý z nich má jinou barvu. Na dlaň vysypané lentilky svou skladbou barev mohou navodit zdání podobné pestrosti. Ve čtvrti Bo Kaap, jinak nazývané i Malay Cape, je ale těch pastelových barev a jejich odstínů podstatně víc. Barevnost dokresluje ještě zářivě bílé provedení okrasných prvků jako jsou zábradlí, římsy, nebo okenní či dveřní výklenky. A taky kvetoucí květiny na balkónech, římsách či výklencích některých domků. Protože zde žije muslimská menšina, i když mnoho předků zdejších obyvatel je prý také indického původu, je možno ve čtvrti Bo Kaap najít i několik mešit. Jsou stejně barvené, jako malajské domky. Ta maličká mešita, kolem které bezprostředně procházíme, je kupříkladu nádherně svěže pastelově zeleňoučká. Kulisu barevného starého malajského města ještě vyzdvihuje pozadí Lví hlavy a Stolové hory, která je teď už zase bez svého "ubrusu". Jen malý bílý obláček až tam úplně nahoře na "stole" by snad mohl být nazván malým "ubrouskem". Čtvrť Bo Kaap s úzkými, křivolakými a kameny dlážděnými uličkami po krátké procházce pomalu opouštíme a scházíme po Wale Street k samotnému a opravdovému downtownu Kapského Města.

Wale Street je široká třída charakteristická vzrostlými palmami vysazenými uprostřed ulice s mnoha moderními a vysokými budovami lemujícími několikaproudou asfaltovou silnici. Na svém dolním konci je bulvár Wale Street ukončen největší katedrálou Kapského Města, katedrálou Sv. Jiří. Viktoriánská katedrála Sv. Jiří platí v Jihoafrické Republice za národní svatostánek, protože i v dobách nejtužšího apartheidu a přísné rasové segregace zůstávaly její prostory otevřené pro příslušníky všech ras bez výjimky.

Za katedrálou se třída Wale Street stáčí doleva, a za pravoúhlým ohybem dále pokračuje jako Adderley Street, hlavní obchodní třída Kapského Města. My tady ale zabočujeme doprava, do městského parku Company's Garden. Hezký a upravený park, kde korzujeme uprostřed zeleně a v příjemném stínu vysokých stromů, je plný lidí. Procházejí se tady nejen turisté, ale i domorodci. Chodí sem za odpočinkem, který tu nacházejí stranou okolního velkoměstského ruchu a přesto v samém centru Kapského Města. Je to jedno z nejživějších míst Kapského Města, přestože poměrně malé. Celý park Company's Garden lze projít na délku za několik minut. Ale není třeba nikam pospíchat. Můžeme postát třeba u několika soch významných jihoafrických politiků. Při procházce touhle malou zelenou oázou uprostřed skla a betonu míjíme také několik významných staveb důležitých pro jihoafrickou kulturu či politiku. V sousedství Company's Garden se nachází například budovy Prezidentského paláce a Parlamentu, Národní knihovna, Národní galerie, Muzeum Jižní Afriky, a podobné význačné stavby. Po silných kmenech a větvích stromů nebo po zemi poskakují v parku veverky, které často loudí na procházejích nějaké pamlsky. Jejich drzost může být až nebezpečná, ale jsou k ní vychovávány nezodpovědnými lidmi, kteří je tady zcela trestuhodně krmí. Tyhle veverky tady ke všemu nejsou ani ve svém přirozeném prostředí, nýbrž sem byly importovány ze Severní Ameriky. "Je proto lepší se jim raději vyhnout!", nabádá nás Pepa, když se k těm veverkám dostaneme trochu blíž. Ale v tu chvíli už z parku odcházíme.

Z parku Company's Garden pak pokračujeme na Adderley Street. Mineme nejstarší jihoafrický kostel. Jeho jméno je Groote Kerk, původně to býval holandský reformátorský kostel, který tu postavili na konci sedmnáctého století. Věž kostela, který se zcela ztrácí v okolní zástavbě, se tísní v uzounké boční uličce přiléhající ke kostelu. Ulička je ještě užší, než samotná věž, která přitom dosahuje zhruba poloviny výšky sousední moderní budovy. Trochu necitlivě postavené okolí k téhle starobylé památce, řekl bych. Za kostelem zabočujeme vpravo mezi několik výškových budov. Ulice jsou mezi nimi úzké. Připadám si tu jako morče vypuštěné do bludiště. Na nejbližší křižovatce mám vysoko nad hlavou tunel, který přechází mezi dvěma výškovými budovami napříč přes křižovatku. No, taky trochu prapodivné řešení.

Za dalším rohem na nás zcela nečekaně vykoukne nízká jen jednopatrová budova s malou věžičkou. Je v ní nějaké šperkařství a vedle muslimská pekárna. A hned za ní už se ocitneme na velikém prostranství, kterému se říká Grand Parade. Název tohohle velikého náměstí pochází ještě z dob, kdy tu bývalo vojenské cvičiště. Dnes ovšem tahle obrovská plocha slouží jako parkoviště a tržiště. Nachází se tu nová městská radnice postavená na počátku 20. století, rozlehlá budova s vysokou věží a hodinami. Pohled na pozdně viktoriánskou radnici přes plochu náměstí a několik vzrostlých palem s pozadím impozantní Stolové hory je úchvatný. Něco takového se asi opravdu nikde jinde na světě vidět nedá. Dokládá to znovu jedinečnost místa, na kterém se Kapské Město nachází. Škoda jen, že na Grand Parade dokonalost výhledu kazí barevné stánky nesčetných trhovců a dlouhatánské řady mnoha parkujících automobilů.

Na druhé straně náměstí Grand Parade pak vcházíme do spodních partií mrakodrapu Golden Acre. Zdejší obrovské nákupní centrum nás nepřekvapí už ani svou, na venkovní horké počasí pro nás neobvyklou, vánoční výzdobou. Projdeme celkem nevšímavě kolem obchodů do nadzemního přechodu nad širokou ulicí. Přechod nás vede na protější železniční nádraží. Pepa nám opodál ukazuje jiný nadchod přes široký bulvár, a říká, že v dobách apartheidu, byl každý z těchhle dvou přechodů určen pro jinou rasu. Tady, kde jdeme my, byl přechod pouze pro bílé, a ten, který vidíme okny o kus dál nad ulicí, to byl přechod, přes který zase mohlo přecházet k nádraží černošské obyvatelstvo. Dnes je již tady tohle dělení ras zapomenuto, chodí tu všichni všude, a já se přiznávám, si těžko dokážu představit, že by to tak nemělo být. Pepa nás ještě upozorňuje, abychom si při průchodu nádražím dobře hlídali všechny své věci, peněženky a foťáky, a abychom se nikde zbytečně nezastavovali. Lidí tu je docela hodně, a tak se snažíme Pepovy bezpečnostní pokyny dodržovat. Projdeme tak kolem několika stánků trhovců i dlouhou nádražní halou a přilehlými prostorami sice rychle, zato bez jakéhokoli problému.

A pak už se v klidu procházíme mezi novou a moderní zástavbou, mezi mnoha mrakodrapy pro nás opravdu neobvyklé výšky. Mezi nimi lze stále v pozadí zahlédnout pro Kapské Město typickou Stolovou horu, teď už pod jasnou oblohou, na které není vidět ani jeden jediný mráček. Stáčíme své kroky zpátky k ulici Adderley Street, která je v těchto místech širokánským bulvárem. Přejdeme na druhou stranu v místě velkého kruhového objezdu, uprostřed něhož je rozměrná kašna se stříkající fontánou. Postupně pak procházíme kolem mnoha dalších výškových budov, jejichž vrcholky vysoko nad námi spolu soupeří o to, který z nich dosáhne výš k obloze.

Procházku končíme na dalším známém místě Kapského Města, na náměstí Green Market s proslulým "zeleným" tržištěm. Prý se tu dá ledasco docela levně koupit. Pepa nám tady dává na necelou hodinku rozchod. Prohlédneme si nejprve nízkou budovu z 18. století, tak zvaný Old Townhouse. Dovnitř nejdeme, díváme se jenom zvenku. Je to údajně první dvoupodlažní budova, která byla v Kapském městě postavena. V průběhu let se v budově vystřídaly různé instituce, a stavba bývala určitý čas také městskou radnicí, a to právě před vystavěním té nové na Grand Parade. Tržištěm se projdeme jen krátce. Nenalezneme tu nic, co by nás nějak zvlášť oslovilo, a ani ceny nám tu nepřipadají nijak příznivé. Ale možná by se dalo něco usmlouvat. Každopádně ale můžu říct, že většinu věcí jsme už viděli někde jinde. A prodávali je tam levněji.

Jsme z procházky v horkém dni takoví celí uťapaní, a tak se snažíme Pepou určený čas na Green Marketu využít k občerstvení a odpočinku. Hned na začátku jedné z postranních ulic vedoucích na náměstí si sedneme do jedné z kaváren. Sedneme si však ven, ke stolům přímo na ulici. Stoly patří kurdskému restaurantu. Z reproduktorů na průčelí restaurace se také line nějaká kurdská nebo přinejmenším arabská hudba. Líba si objednává pizzu. K pití si dám já s Líbou mojito, zatímco Jarda zůstane raději u piva. A k pizze se později přihlásí i Jarda. Ale protože Líba a Jarda si objednají svou pizzu každý jindy, způsobíme tím obsluhujícímu personálu nemalé potíže. Nevědí už pořádně, co jsme si kdo objednal, musíme pizzu urgovat, když ji dlouho nenesou, a popletená objednávka se řeší nakonec i při placení. Nicméně s tím nemáme žádný problém. Spíš nás to pobaví, jak jsou z nás tří nakonec dokonale popletení. Když se po zaplacení zvedáme, abychom došli asi tři bloky nahoru na parkoviště k Pepovu autu, jsem docela rád, že jsem si mohl alespoň na chvíli sednout. I posezení v hospůdce přece patří k poznávání města. O tom snad nemůže být nejmenších pochyb.