Kolem třetí hodiny odpolední nás Pepa vyklopí před Akváriem dvou oceánů. Téměř naproti akváriu přes ulici nám Pepa ukazuje prodejnu s africkými kameny. Protože tam zavírají dřív, než v akváriu, jdeme nejprve tam. Kupujeme si tu několik šutříků a suvenýrů, valná většina z nich je vyrobena z různých nerostů a polodrahokamů, ať už jde o různé ozdoby nebo o malé či větší sošky. Jsou to ametysty, jaspisy, acháty, tygří oka či růženíny, a další, které vůbec neznám a o nichž jsem snad ani dosud neslyšel, jako jsou třeba karneol nebo sodalit. Mnohé z nich jsou tu v různých barvách a odstínech, tak jak v přírodě vznikají za různých podmínek a s různou příměsí dalších látek způsobujících jejich barevnou různorodost. Nejsem na kamínky ale žádný odborník, a snad až na tygří oko nebo růženín jiné kameny nepoznám. Nevím zkrátka, který je který, pokud to přímo u něho není napsané. I tak mám ale u některých kamenů problém, neboť mnohé anglické názvy mi vůbec nejsou srozumitelné a nedokážu si je přeložit. A myslím, že bych měl s některými takovými odbornými názvy kamenů i polodrahokamů překladatelské problémy, i kdybych sebou měl slušně velký slovník. A to nemám.

Taky si tu můžete koupit na váhu misku kamenů, jaké si sami vyberete. A vybírat je tu opravdu z čeho. Kamenů k výběru tu jsou haldy. Doslova. Jako v síni drahokamů! Užívají si to tady i děti, které sem zavítaly většinou se svými rodiči. Hrají si s barevnými kamínky, nabírají je plnými hrstmi a přehazují je zálibně z místa na místo. Mně ty spousty barevných kamenů okamžitě připomenou českou pohádku "Třetí princ", konkrétně prostředí jeskyní a komnat princezny z Diamantových skal. Mám tuhle pohádku docela rád, a ty scény úplně vidím před sebou. Tady je to velmi podobné. Různobarevné kameny jsou nahromaděny v kádích, truhlicích, a dalších nádobách. A pod nohama jich mám vrstvu i na zemi. Každý tu po nich šlape, protože podlaha je jich plná. Stačí se jen shýbnout, či natáhnout ruku, a můžu si nabrat plné hrsti. Docela tak, jako u princezny z Diamantových skal. Tolik kamenů, tolik druhů a tolik různých barev jsem pohromadě v životě neviděl! Jdu se zvlášť zeptat, jak to tady s těmi kameny je. Potvrdí mi, že je tu fakt prodávají na váhu. Stačí si vybrat. Opravdu se můžu jen shýbnout, natáhnout ruku, a nabírat plnými hrstmi do zapůjčené misky, nebo nějakého sáčku. U pokladny pak už jen kameny zaplatím. Kolikpak budou stát? Jsou to ohlazené a leštěné valouny, které asi nejsou moc vzácné. A zřejmě je to taky druhá jakost, obvykle s malou vadou, kvůli níž kameny asi nejdou brousit do nějakých ušlechtilých tvarů. U některých ale ať dělám, co dělám, žádnou vadu nevidím. Líba, která kamínky miluje jen o maličko míň než sluníčko, a která stejně jako všechny ženské miluje i zlato a jiné cennosti, neváhá a okamžitě si jednu misku těmi barevnými kameny naplní. Překvapí mě, že jsou i docela levné. Čekal jsem, že za ně budou chtít víc. I Líba. Kdyby bývala byla věděla cenu předem, říká, že by si byla nabrala tu misku úplně vrchovatou. Ale i tak si bude přidávat další pořádnou hromadu kamení k onomu pytlíku šutrů, co už má sbaleny ve svém kufru a které nasbírala po celé cestě jihem Afriky a nejvíc v namibijské poušti. Tyhle jen budou na první pohled barevnější, a to hlavně proto, že jsou hladké a naleštěné. Půl kufru kamení, to bude teda váha! Doufám, že nebudeme v letadle kvůli kamení muset připlácet za nadváhu zavazadel!