Opouštíme národní park Ai-Ais, odbočujeme na východ a začínáme se vracet trochu na sever. Cesta teď zase už vede širou a nedozírnou planinou. Protože je pustá, hodí se spíš říci, že pustinou. Hledáme nějaký kemp, hotel nebo farmu, kde bychom se mohli ubytovat. Bude to už naše úplně poslední noc v Namibii. V Grünau zastavujeme u hotelu. Pepa jde zjistit situaci. Ale vrací se s prázdnou. Tady mají bohužel obsazeno. Musíme jet dál. Směřujeme tedy ještě víc na sever. Ujedeme teď dalších asi dvanáct kilometrů, kde zabočujeme k farmě White House, která stojí stranou o samotě a v pustině.

Pepa jde dovnitř vyjednávat. My ostatní si to tady zatím prohlížíme. Mají to tu docela hezké. Vidíme dobře udržovaný a čistý dům, před domem vzrostlá kaktusová zahrádka i krásné udržované prostranství. Přivítat návštěvníky přiběhne několik pejsků. Mazlivé a roztomilé štěně se dokonce jakýmsi záhadným řízením osudu dostane Jaroslavovi až do náruče. Pepa se od majitelů White House vrací s tím, že zůstaneme tady. Volná lůžka tu mají. Cena je akceptovatelná. Jen musíme ještě popojet necelé tři kilometry, kde na nás čekají krásné skoro nové a čistě bíle omítnuté ubytovací domečky. Bydlet v nich však budeme po čtyřech a Radka tedy bude mít zase problémy s mým chrápáním. Nebydlíme tu ale jenom my. Jsou tu s námi také velcí černí mravenci a kolem domečku se nám právě prohání obrovský černý střevlík. Nemyslete si, že jsem nějaký znalec brouků a že poznám střevlíka na první pohled. Že je to střevlík, to jsem určil a identifikoval podle fotografie až mnohem později, až v klidu domova.

Po rychlém ubytování a krátkém rozkoukávání v našem domku se jdeme s Líbou chviličku projít okolo po kamenech. Je tu sucho. Kolem našich domků jsou jen velké načervenalé balvany, na nichž živoří pár trsů nějakých travin a několik pichlavých trnitých keřů. Nechci teď chodit nikam dál, raději bych chtěl zůstat někde poblíž toalety. Proto si okolní krajinu tentokrát prohlížíme jen z nízkého návrší v bezprostředním okolí našich bělostných domků. V dálce vidíme táhnout se napříč přes obzor široké pásmo stolových hor. Je to zcela typická krajinná kulisa mnoha míst v Namibii. V překrásné Namibii, kterou už zítra opustíme.

Po té kratičké procházce si jdu zdřímnout. V důsledku mých střevních problémů jsem značně unavený a vyčerpaný. Laskavý spánek mi vydrží dlouho. Spím souvisle víc než tři hodiny. Líba si mezitím venku sbírá kamínky a najde i několik růženínů. Kvůli problémům se zažíváním raději dnes ani nic nevečeřím. Zdaleka ale nejsem jediný. Problémy mají i Radka s Vláďou a taky Jaroslav. Ani Líba se necítí nejlíp. Jde večer spát jako první. Já se vyspal předtím, mám trochu náskok, a tak zůstanu ještě chvíli s ostatními sedět u hořkého čaje. Nic jiného si nedám. Ale dlouho taky nevydržím sedět. Není mi fakt dobře. Ani ten čaj mi nechutná, a piju ho docela s odporem. Můj žaludek, zdá se, v téhle chvíli odmítá asi úplně všechno. Jen co ten čaj dopiju, následuju příkladu Líby a složím své tělo taky do postele.