Jen pár kilometrů za Divundu už nás ale čeká vesnička Popa Falls, kde zajíždíme do kempu jednoduše nazvaného Popa Falls Resort. Čeká nás ubytování, večeře, a prohlídka dalších vodopádů. Ubytování máme ve větších dřevěných chatkách příjemně umístěných pod korunami stromů. Prakticky úplně v lese.

Jdeme se s Líbou projít dolů k řece Okawango. Nemusíme přitom vůbec opouštět náš kemp, neboť vodopády jsou přístupné přímo odtud z jeho areálu. Dole kolem řeky Okawango už nejsou žádné chatky, ale množství kempovacích míst pro stany a obytné přívěsy. Mnoho míst je obsazených, kempuje se tu o sto šest. A všude, kde se dá, někdo něco griluje. Každičké kempovací místo má stejně jako nahoře každičká chatka zvláštní místo určené na grilování. Nikomu tu nevadí, že tu je les, nebo něco podobného. Turistů z Evropy, jako jsme my, tu asi mnoho není, Jihoafričané grilují moc rádi a pořád. Bez možnosti grilovat by tu tedy asi moc hostů neměli. Tady je prostě grilovačka úplně normální záležitost, ať jste, kde jste, zatímco u nás by se všude místo grilovacího roštu objevila cedule "Zákaz používání otevřeného ohně", nebo jiný podobný omezující zákaz.

Kolem kouřících a vonících roštů dojdeme až k řece Okawango. U ní je bílá pláž s nádherným pískem, i když jen maličká. A krátká jen pár metrů. Je otázka, jestli se v řece dá koupat. V řece Okawango tu žijí krokodýli, i když tu zrovna žádného nevidíme. Už je ale pozdní odpoledne, do koupání by se nám už stejně nechtělo. Rozhlížím se, kde jsou vodopády. Ale je to jasné, Popa Falls jsou přímo přede mnou proti proudu. Tohle že jsou ale vodopády? To je teda pěkný podfuk! Tohle je přece jen několik peřejí na toku řeky Okawango. Vodopádům se to podobá asi jako šibenice lanovce. Převýšení odshora až dolů sotva dva metry, voda odnikud nepadá, jen skáče po několika kamenech a mezi nimi. Zkrátka obyčejné peřeje vysoké pár centimetrů. Na zadní partie široké řeky kvůli různým keřům a zarostlým ostrůvkům nevidíme. Tomuhle teda říkat vodopády, to je jako by se chovatel čolků chlubil, že má doma krokodýly! Schválně se pak dívám do slovníku, jestli se peřeje anglicky náhodou neřeknou taky "falls", abych jim náhodou nekřivdil. Ale neřeknou. Pro peřeje má angličtina úplně jiná slovíčka. Peřej je buď "chute" nebo "rapid"! Žádný "falls"! Je to podvod. Popa Falls jsou vodopády, co žádnými vodopády nejsou! Normální podfuk!

Ale jinak je nutno přiznat, že tady u řeky Okawango je hezky. Procházíme ještě po malém mostku na nějaké ostrůvky, přeskáčeme i pár kamenů ve vodě, prolézáme hustou zelení zarostlá zákoutí kolem řeky, a prohlížíme si peřeje Popa Falls i z horní strany. A pomalu se vracíme zpátky. Vonící a kouřící rošty ostatních tábořících okolo nám připomínají, že i Pepa pro nás zatím něco griluje. Jo. Už se těším na něco dobrého. Zase bude ňamka.

K večeři se Pepa opravdu dobře snažil. Ugriloval během naší malé procházky masíčko se slaninou. Jako vždy opět skvěle. Pepova kuchyně mi chutná a vyhovuje, zejména dnes je to bezva. Přílohy je málo, jen pár brambor s cibulí a několik malých rajčátek. Nedalo se nikde nic koupit, a tak je jednoduše o to víc masa. Hlad tedy nikomu nehrozí, a už vůbec ne takovým masorádům, jako jsem já. Dnešní večeře má však ještě jednu dobrou vlastnost. Během naší procházky se dobře stihlo vychladit i pivo. Jenom Jarda si dnešní večeři příliš neužívá. Vlastně on vůbec nevečeří. Trápí ho nějaké nepříjemné střevní potíže. Spolyká proto jen pár prášků, a jde si brzy lehnout. Je otázka, po čem mu není dobře. Tvrdí, že se vody ze Zambezi při raftování nenapil. Tak buď někde něco snědl, nebo je to ještě něco docela jiného. Snad se mu uleví a zítra bude líp. Všichni bychom mu to přáli.

I my ostatní se po večeři chystáme na nadcházející noc. Spíme v chatce s Vláďou a Radkou, a tak Líba už od příjezdu sem připravuje Radku na moje noční chrápání. Spíme totiž všichni čtyři pohromadě. To sice není poprvé, ale jinde byly alespoň oddělené ložnice. Tady ale bohužel spíme odděleni jen rákosovou rohoží a to ještě jen přibližně do půl chatky. Chystám se jít spát první, ale když v ledničce najdu poslední chlazené osamocené pivo, vrátím se s ním ještě k ostatním. A tak jdou spát první Radka s Vláďou. Třeba to tak bude lepší. Sice není ještě moc pozdě, ale zvedá se i Pepa. Stejně jako dnes, i zítra bude muset dlouhou cestu řídit. Už prve jsem slyšel, že začalo od řeky ozývat kuňkání žab, ale teď, když první z nás odešli spát, rozhulákal se tu pravý žabí koncert. Nejhlasitěji se při něm ozývá zvuk, jako by kdosi vší silou tloukl do sebe dvěma dutými dřívky. A za tohohle podivného žabího řevu se posléze rozcházíme do svých chatek všichni. Já trochu se strachem, jak to moje chrápání Radka přežije.