To už jsme ale opustili Freestate a jsme teď v provincii Mpumalanga. Název Mpumalanga v jazyce Zuluů znamená "Země vycházejícího slunce". Míjíme elektrárnu Tutuka, o které nám Pepa tvrdí, že je atomová. Ale není. Později doma zjistím, že je to vcelku obyčejná a normální uhelná elektrárna. Ale elektráren zanedlouho vidíme ještě mnoho. Za městečkem Bethal a v okolí Witbanku se hodně těží rudy barevných kovů. Mnoho dolů vidíme i kolem silnice. Ty rudy a kovy se tu také zpracovávají, a energetickou náročnost takového zpracování tu řeší velkým počtem elektráren. V jednu chvíli jich kolem nás na obzoru vidíme až pět. Elektrárny, ale i doly a továrny na zpracování rud a kovů, se tu střídají jedna za druhou. Souvisí to s až neskutečnými zásobami nerostného bohatství, kterými zdejší oblast oplývá. Zemědělství dole na jihu tady vystřídala metalurgie, průmysl a doly. Ráz krajiny to zcela změnilo. I když okolí je pořád stejně rovné jako stůl.

Krajina se mírně zvlní až nedaleko před Nelspruitem. Kolem silnice se objevují rozsáhlé porosty borovic a blahovičníků. Oboje to jsou velice rychle rostoucí stromy, potřebné a vhodné do mnoha místních celulózek. Začínáme také klesat dolů do nížiny Zeleně tu výrazně přibývá, lesů a borovic je tu opravdu hodně. Proto Pepa říká téhle zvlněné zalesněné oblasti Šumava. Opravdu to není tak úplně od věci, zvlášť když v těch rozlehlých a hlubokých lesích je i několik malých přehrad připomínajících tak trochu šumavská jezera. Okolo Nelspruitu je kromě lesů ale vidět i mnoho plantáží a farem, kde se pěstuje tropické ovoce, zejména banány a citrusy. A tak Pepovi odporuji, že tohle tedy na naší české Šumavě rozhodně nemáme. Zdejší kraj je bohatý na vodu, což je vidět i na hustotě zelené vegetace. Také vlhkost ve vzduchu je značná. Nad mnoha vrcholky i údolími se válí husté mlhy jako nad nějakým tropickým pralesem. Obloha nad námi je zatažená těžkými olověnými mračny. Celé klima je tu úplně jiné, než po celou předcházející cestu. Je to způsobeno tím, že vysoká vlhkost a oblačnost sem přichází v téhle nižší nadmořské výšce od Indického oceánu. Ten je odtud nedaleko. Vzdušnou čarou je vzdálen jen necelých 200 kilometrů.

Nelspruit, hlavní a největší město provincie Mpumalanga, už leží ve výšce jen asi necelých 700 metrů nad mořem. Město se rychle rozrůstá a hodně se tu staví. Udivuje nás neuvěřitelné množství supermarketů a obchodů se vším možným, včetně mnoha různých bankovních domů a třeba i prodejny amerických Hummerů. Celé to rozlehlé nákupní centrum Nelspruitu je roztaženo do několika kilometrů. Vidíme tu také výstavbu stadionu, jednoho z těch, na kterých se v roce 2010 má v Jihoafrické Republice hrát fotbalové mistrovství světa. Reklam na tohle mistrovství už je tu také postaveno víc než dost.

Zanedlouho přejedeme městečko White River. Jsou tu už odbočky na vyhlídkovou silnici "Panorama Road", po které máme jet zítra. Taky už je znát, že se blížíme trochu do divočiny. Tamhle nás Pepa upozorňuje na dopravní značku "Pozor hroch!". Pár minut na to vidím ceduli, že přejíždíme Krokodýlí řeku. Oboje se po chvíli znovu opakuje. Není divu. Nejjižnější části Krugerova národního parku jsou odtud nedaleko, už jen za několika kopci. My ale Krugerův národní park navštívíme později, až mnohem dál na severu.