Ráno naštěstí, a zcela proti mému očekávání, problémy se svým zažíváním nemám. Kupodivu se zdá, že nejen ty houby, ale i ten naprosto šílený kvasničák na závěr včerejška jsem takříkajíc přežil. Stejně ale pro jistotu spolknu nějaké ty pilulky, co mi Líba naordinovala. Po snídani dnes přece jen sedám k Pepovi do auta s mnohem větším klidem, než v předchozích dnech. Míříme dnes opět ven z Kapského Města, tedy alespoň z jeho centra.

Nahoře na Stolové hoře vidíme fascinující úkaz zvaný "Ubrus". Tak se tu říká oblačnosti, kterou vytváří teplý vítr vanoucí od jihovýchodu. Ohřátý vzduch se zaráží o Stolovou horu, kondenzuje, a vyváží široký oblačný pás padající ze Stolové hory na straně přivrácené k centru Kapského Města dolů. Ubrusu položenému na rovném stole se to dnes nahoře opravdu podobá a je to vskutku zajímavý a pro nás jistě neobvyklý pohled. Je zcela jasné, že dnes lanovka na Stolovou horu nejezdí. Jednak dost vane dosti silný vítr a k tomu je tam nahoře výrazná mlha. Stejně by shora ani žádný výhled nebyl, a když, tak vždycky jen na krátkou chvilku. Zrovna teď, v téhle chvíli je horní stanice lanovky mimo onu mlhu, ale za pár okamžiků to zase bude třeba docela jinak. Situace na Stolové hoře se může velice rychle měnit. Často se stává, že za krásného počasí není během pár minut vidět ani na krok. Ale nebo zase naopak. Může přijít jiný vítr, kterému tady říkají "Kapský doktor", a který všechnu oblačnost rozežene a znovu tak nad Stolovou horou zazáří jasná modrá obloha. Často prý je počasí na Stolové hoře otázkou štěstí. Nás ovšem dnešní ubrusová oblačnost rozprostřená na Stolové hoře trápit nemusí. My nahoře přece už byli, a štěstí se přiklonilo na naši stranu, když jsme po celou dobu měli nádherný den, modré zářící nebe, a dokonalé a úchvatné výhledy. Nahoře se nám opravdu líbilo.

Jedeme teď stejnou silnicí, po níž jsme se včera v podvečer do Kapského Města vraceli. Znovu objíždíme Ďáblův vrcholek, jenom tentokrát z protisměru. A jakoby symbolicky, že ke stolu a ubrusu patří květiny, míříme do botanické zahrady. Nejdřív ale odbočujeme k památníku Cecila Rhodese. Sir Cecil Rhodes byl britský politik a koloniální podnikatel druhé poloviny 19. století. Původně Cecil Rhodes do Afriky přišel jako sedmnáctiletý mladík za účelem léčení své tuberkulózy. Věhlas a bohatství získal později v diamantových dolech v Kimberley, a stal se tak významným obchodníkem s diamanty a později s pozemky. Stal se ve své době diamantovým králem a jedním z nejbohatších mužů světa. Velmi se zasloužil o expanzi britského koloniálního panství získáním rozsáhlých území, a některá díky němu získala i své jméno. Tehdejší Jižní a Severní Rhodézie jsou dnešní Zimbabwe a Zambie, když svá nová jména tyto země převzaly až po vyhlášení samostatnosti při rozpadu britského koloniálního impéria. Cecil Rhodes, zapálený britský kolonizátor, tahle z určitého pohledu rozporuplná postava africké historie, ale také platí za velkého milovníka a mecenáše jižní Afriky. Například se Cecil Rhodes také zásadním způsobem zasloužil o vybudování železnice z Kapského Města až k Viktoriiným vodopádům. Svůj velký sen vybudovat železnici přes celou Afriku, tedy z jihu Afriky až na sever do Káhiry, však už uskutečnit nestačil.

Památník, který si právě prohlížíme, stojí na místě, které bývalo jeho oblíbeným a které často navštěvoval. Mohutná a impozantní žulová stavba památníku stojí na svahu při úpatí Ďáblova kopce obklopená nádherným vysokým piniovým lesem. Anticky vypadající sloupové síně horní části stavby doplňuje široké schodiště s pravděpodobně bronzovými sochami lvů po stranách a ústřední vysokou sochou jezdce na koni. Ze spodu schodiště je přesně nad touhle sochou vidět špička Ďáblova vrcholu halícího se cudně do bílého obláčku. Místo bylo vybráno opravdu úžasně, a není divu, že ho měl Cecil Rhodes v oblibě. Na druhou stranu, směrem dolů, je odtud překrásný výhled na Kapské Město. Zcela jiný, než ze Stolové hory, přesto však nádherný. Vnímavému pozorovateli tady celé Kapské Město doslova leží u nohou.