Jezero Otjikoto, jedno z pouhých dvou sladkovodních jezer v Namibii, máme přímo při cestě. Hned vedle silnice. Jezero opravdu stojí za naši pozornost. Je to idylicky působivé závrtové jezero, vzniklé propadem krasového jeskynního systému. Když jsem však pátral po tom, jak je asi hluboké, našel jsem velmi rozporuplné údaje: od padesáti do stodvaceti metrů. Někde dokonce tvrdili, že voda v jezeře Otjikoto je tak čistá, že je průhledná až do hloubky šedesát metrů. O tom bych si ovšem dovolil velmi pochybovat. Možná i rozhodně nesouhlasit. Já jsem totiž pod hladinu neviděl hloub, než u našich rybníků.

Na dně jezera Otjikoto jsou údajně pohřbeny zbraně i munice z válek Němců s Angličany. Němci, než se vzdali, sem všechno naházeli, aby takový důležitý materiál nepadl do rukou nepřítele. Něco se později podařilo částečně z jezera zachránit, a mělo by to být k vidění v muzeu v Tsumebu. Kolem jezera Otjikoto je soukromý oplocený areál zahrnující malé muzeum, obchod se suvenýry, stejně jako maličkou zoologickou a snad i botanickou zahradu.

Kolem jezera Otjikoto se procházíme po travertinových skalách osázených kaktusy a jinými rostlinami, jako bychom chodili po nějaké skalce. K vodní hladině je to dolů dobrých dvacet metrů. Kruhový tvar jezera a vápencová jáma mi nemohou nepřipomenout yuacatánské cenoty, proslulé mayské studně, které jsem viděl zhruba před rokem v Mexiku. Však i všechny ty kaktusy tady okolo připomínají spíš Mexiko, než Afriku. Ale samice antilopy kudu, které stříhají svýma velikýma ušima hned za kaktusem, mě rychle vracejí zpátky do Afriky. Stejně jako antilopa losí připomínající tak trochu krávu. Schovává se před africkým horkem ve stínu několika stromů. Kromě těchhle antilop tu v perfektně udržované zahradě chovají také pštrosy. A krom nich i další ptactvo, povětšinou vodní. Zkrátka nějaké africké kačeny.

Jarda mezi kameny a kaktusy našel u jezera Otjikoto svou další africkou kešku. Tentokrát v ní jsou nějaké mince. Máme tu opravdu příjemnou zastávku, a skoro se nám ani nechce odjíždět. Spěchat sice nemusíme, do cíle dnešní cesty už máme nedaleko, ale na druhou stranu se už všichni těšíme, až po té dnešní dlouhé cestě budeme konečně na místě.