Jak říká nadpis kapitoly, tedy nejprve několik málo slov a odstavců úvodem. A vezmu to tentokrát stručně. Tenhle text z cesty po Filipínách v roce 2011 vznikl, jako už skoro tradičně, z mých poznámek pořízených přímo tam, na Filipínách. Sice jsem si pečlivě a pravidelně své poznámky po celou cestu psal a doplňoval, ale o to hůře byly naškrábané. Přečíst po sobě ručně psané poznámky mi s každou další cestou činí stále větší potíže. Je to jako za trest a nikomu bych vám nepřál, abyste tohle museli luštit.

Při tvorbě tohohle textu jsem pak svoje poznámky samozřejmě doplnil o nějaké další informace, především faktografické, pocházející z různých internetových zdrojů. Nepídil jsem se však po nějakých podrobnostech, ale soustředil jsem se na základní věci, které jsem si nestihl poznamenat a nebo jsem je naopak stihl zapomenout. Přestože tedy používám informace z Internetu, věřte mi, že narozdíl od mnoha jiných podobných pisálků já informace sice čerpám, ale nezneužívám jinými napsaný text ve vlastním vyprávění. Už mnohokrát jsem narazil na zcela shodné pasáže obšlehnuté za pomoci přítele "klipborda" třeba hned v několika internetových textech. A očividně taky se stejnými chybami či omyly. Vězte, že já tohohle přítele v případě textů jiných cestovatelů nepoužívám. Vůbec. Přečtu si mnohé, třeba i velmi pozorně. To ano. A rád. Ale pokud informace od někoho jiného vůbec použiju, vždycky si je do svého textu zpracuju po svém. Mě z plagiátorství rozhodně nikdo obvinit nemůže.

K tomuhle cestopisnému deníku si můžete prohlédnout soubor filipínských fotografií z popisované cesty. Na mých webových stránkách ho najdete v samostatné fotogalerii. Obrázků je tam myslím víc než dost. Všechny navštívené lokality na Filipínách mám taky zachyceny pro internetovou aplikaci Google Earth. Můžete si na mých stránkách tedy stáhnout i mnou vytvořený soubor s filipínskou cestou a pomocí aplikace Google Earth si to všechno pěkně projít a zobrazit. Uvidíte tak jako na plastické mapě z nadhledu téměř všechna místa, která jsem na Filipínách navštívil.

Tak. A teď už k samotným Filipínám. V roce 2011 jsme neměli a nechtěli jet původně nikam. Tím méně na Filipíny. Pro tenhle rok jsme s Líbou byli tak nějak domluveni, že na žádnou dalekou cestu tentokrát nepojedeme. Ale jen minuly vánoce a začaly ubíhat první dny nového roku 2011, docela rychle jsme změnili názor. Už nás, a možná hlavně mě, zase něco nutilo, abychom se zadívali do katalogů cestovních kanceláří. Bylo tam mnoho lákavého a tak se nám brzy chtělo zase někam jet. Už tak dlouho jsme nebyli na cestách! Letos vlastně ještě vůbec nikde! Hmm...

Filipíny, které pro mě každopádně představovaly hodně vzdálenou a těžko představitelnou exotiku, nakonec vybrala moje žena Líba z asi třech alternativ, které jsem jí předložil k výběru po dlouhém několikadenním a několikanočním študování mnoha nabídek různých cestovních kanceláří. To ale až potom, kdy jsme se neúspěšně pokoušeli zajistit si cestu do Kostariky a Panamy. Tam byla bohužel parta přihlášených lidí natolik velká, že pro nás už místo nezbývalo. Škoda. A tak namísto toho pojedeme na Filipíny. Ale myslím, že to byla velice důstojná "náhrada". To nám později potvrdil i Miloš, šéf pořádající cestovní kanceláře China Tours. I on s námi totiž jel na Filipíny. Ne však jako šéf cestovky, ale jako normální turista. Stejně jako my. Jel společně se svou ženou Radkou na svou vlastní dovolenou. A se svou vlastní cestovkou. S jakou taky jinou, že? Je to bezva nápad založit si cestovku, aby s ní mohl člověk jezdit po světě!

A tím se pomalu dostáváme k naší filipínské partičce. S většinou spolucestujících a nových "filipínských" kamarádů jsme se poznali už na předzájezdové schůzce v Praze, která se konala přímo v sídle cestovní kanceláře China Tours. Tam jsme ale nebyli úplně všichni a viděli jsme se jen krátce. Pořádně se seznámíme stejně až Filipínách. Tam už taky budeme úplně všichni. A kolik nás vlastně bude, až se všichni seznámíme? Jedeme my, tedy moje žena Líba a já, dále Radka a Miloš z cestovky a Standa s Lenkou. Pak ještě Alena s dcerou Ivou, která mezi námi jasně vyniká svým záviděníhodným mládím a která má poznávací cestu na Filipíny zaměřenou ke své právě vznikající diplomové práci. K tomu připočtěme dámy Milenu, Petru a Hanku, a pány Karla a Luďka. A jsme všichni. Celá naše filipínská partička. Na předzájezdové schůzce jsme dostali několik pokynů i dobrých a užitečných rad na cestu. A taky o něco přesnější představu o zemi, do které budeme cestovat, i o některých lokalitách, které přitom navštívíme.

Filipíny nám slibovaly spoustu zajímavého. Mezi jiným například nártouny, nejmenší opičky na světě, prastaré a fascinující rýžové terasy, i třeba fascinující kopečky Čokoládových hor. Prostě spoustu krásných zážitků i zajímavých lokalit, z nichž nejvíce asi Líbu přesvědčilo koupání a slunění na tropických plážích ostrova Palawan, které bylo naplánováno až na konci celé asi třítýdenní cesty. To si myslím u Líby nakonec vyhrálo. A tak pojedeme na Filipíny. Je to ale daleko. Hodně daleko. Na přímou vzdálenost přibližně deset tisíc kilometrů. Takhle daleko na východ jsme dosud ještě nikdy neletěli.