V Manile zastavujeme ve čtvrti Intramuros. To jméno znamená ve španělštině "Uvnitř zdí". Takhle zcela nepoeticky se nazývá staré španělské koloniální centrum Manily, kde na jeho okraji při řece Pasig vybudovali Španělé vojenskou pevnost. Samotné pevnosti, ke které procházíme malým upraveným parkem, tu říkají Fort Santiago. Od pevnosti se pak projdeme kousek i kolem řeky na pevnostních valech, přičemž na protějším břehu řeky vidíme na jedné straně výškové budovy moderní Manily a na druhé zase další z mnoha chudinských slumů. V pevnosti Fort Santiago vidíme rovněž vězeňské kobky. Nejvýznamnější z nich je ta, kde trávil čas před svou popravou již několikrát zmíněný národní hrdina José Rizal, a kde také složil svou pohřební báseň "Poslední loučení". My Češi tu hledíme na zajímavou zvláštnost. Jsme tady jedinými cizinci, kteří si slavnou Rizalovu pohřební báseň mohou přečíst v našem českém jazyce hned vedle původního originálu. Jak se na toto čestné místo čeština dostala? Je to na počest krásného českého překladu bývalého profesora litoměřické střední školy Ferdinanda Blumentritta. On byl Rizalův velice blízký přítel a důvěrník, a to přesto, že se tito dva spolu setkali pouze jedinkrát. Zvláštní také je, že než u nás v České Republice, je Ferdinand Blumentritt rozhodně mnohem známější právě na Filipínách, a to přesto, že on sám je nikdy nenavštívil. Pro Filipínce je Blumentritt prostě osobnost a pojem, zatímco já se musím přiznat, že až do téhle cesty na Filipíny jsem o něm nevěděl vůbec nic. A pokud se pamatuju, tak jsem o Blumentrittovi nikdy ani neslyšel.

Naše další kroky směřují od pevnosti Fort Santiago k manilské katedrále. Stále jsme uvnitř starého města, ve čtvrti Intramuros. Katedrála je sice vystavěna na zbytcích svých starších předchůdkyň, nicméně je docela nová. Postavili ji až po druhé světové válce, když předchozí chrám podlehl leteckému bombardování. Podobně skončilo mnoho jiných starých koloniálních památek a chrámů, některé však byly již dříve zničeny požáry nebo také mohutnými zemětřeseními, o jaké, jak už jsem uvedl, není rozhodně na Filipínách nouze. Když přijdeme přilehlým parkem ke katedrále, zjišťujeme, že se tu zrovna něco děje. V katedrále zasvěcené Neposkvrněnému početí Panny Marie se právě odehrává svatba. A protože se už chýlí ke konci, můžeme uvnitř katedrály u východu počkat na svatebčany, kteří odcházejí ven. Vidíme tak nejen filipínské družičky, ale i rodiče ženicha a nevěsty, a nakonec projdou naším špalírem i samotná nevěsta a ženich. Nádherná květinová výzdoba celého chrámu i překrásné oblečení všech svatebčanů svědčí o tom, že i na Filipínách je taková svatba mladého páru důležitou událostí a velkou slávou pro ně i celé jejich rodiny.

Jen pár set metrů od katedrály se ještě jdeme podívat do kostela sv. Augustina. Je to jedna z mála budov v Manile, která si zachovává svou původní podobu až do dnešních dnů. Tenhle kostel jako jeden z mála totiž nebyl zničený za mohutných kobercových náletů amerického letectva při osvobozování Filipín od japonské okupace ve druhé světové válce. Podle všeho je to jeden z nejstarších kostelů na celých Filipínách, ne-li ten úplně nejstarší. Zvenku má kostel novou fasádu s ničím nepřekvapující výzdobou. I v kostele sv. Augustina je nějaká svatba. Ale tady nekončí, jako v katedrále, spíš se tu nějaká teprve chystá. K nádhernému zdobnému baroknímu interiéru i tady přibývá okázalá květinová výzdoba a celý tenhle chrám na mě právě tou svojí výzdobou udělá velký dojem. Kostel sv. Augustina pochází z počátku 17. století, je významnou národní památkou, a byl také zařazen do světového kulturního dědictví pod patronací organizace UNESCO. Je to opravdu pozoruhodná památka z doby španělské nadvlády.

Kostel sv. Augustina je poslední památkou, kterou jsme v Manile dnes navštívíli. Odtud se už vracíme do našeho hotelu. Máme do večerního srazu zatím pauzu. Líba začne něco balit, vybalovat a přebalovat. A protože ona nic jíst nechce, jdu zatím s Karlem a Luďkem na večeři opět do onoho velkého obchoďáku Robinsons. Dám si úplně to samé, co včera. Včera mi to moc chutnalo, tak nechci experimentovat s ničím jiným. Karel si vybere jídlo u stejného kiosku, Luděk hned vedle. Chutná nám všem.