Ráno se probudím brzy. Těším se na dnešní lodní výlet, koupání, šnorchlování a kdybych byl Líba, tak i na opalování. Za počínajícího svítání vypnou elektřinu. Zastavuje se proto i náš velký větrák. Ale nás to nepřekvapuje. Jsme na to připravení. Už víme, že v El Nidu funguje elektřina jen za tmy. A není to prý ještě tak dávno, co tu elektrický proud neměli vůbec. Pro místní lidi je každopádně i tohle veliký pokrok.

Co nás však překvapí je to, jaký se za svítání za zdmi našich chatek rozezní El Nidem koncertní směska desítek všelijakých zvuků. Některé jsou jen těžko identifikovatelné. Mezi ty nejzřetelnější a nezpochybnitelné patří kohoutí kokrhání a slepičí kdákání, stejně jako zvuk motorů po silnici pospíchajících motorek. Jiné zvuky jsou už k rozeznání jen stěží. Zrovna teď mi něco připomíná vraždění drůbeže, někde u sousedů možná přišel pod nůž i čuník. Další zvuk mi připadá jako mlácení koženým páskem o schod, a někde nedaleko musí velká skupina lidí ve frontě nahlížet jeden za druhým do spousty hrnců pod pokličku. Zajímavé je i to, že tu šílenou kdákavou slepici hned vedle naší chajdy snad někdo plaší jakýmsi podivným cvakáním, jehož původ taky nedokážu nijak určit. Miloš pak zjistí, že to byl asi velký gekon. Tedy ještěrka. A zřejmě ještěrka dosti čilá. Cvakala velmi usilovně.

Ještě před snídaní strávím pár chvilek na terase, abych si něco zapsal do deníčku. Na terase pak taky snídáme. Čerstvou horkou vodu na kávu nám už brzy ráno připravili na stůl domácí, kteří teď už pilně pracují pár kroků vedle nás na své zahrádce. Jen co vypleli plevel, jejich malý chlapeček se tam přijde vyčůrat. Asi, aby ten plevel zase rychle vyrostl. Naši ranní kávu popíjíme za dohledu mrňavoučkých mravenců či termitů, kteří se tu na každý upadnuvší drobeček sbíhají ze všech stran. Ti mravenečci totiž do rána zkušeně napadli naši včera koupenou housku. Zřejmě usoudili, že taková houska jim významně posílí jejich zažívací trakty. Jsou tak mrňaví, že Líba bez brýlí ty mravenečky ani nevidí. A vyznačují se vysokou rychlostí. Za chviličku potom, co housku vyndám z tašky, jsou všude. I na nás. Snažím se z housky všechny ty protivné tvory vytřepat, protože už měli dost a teď bychom měli být na řadě zase my. Nakonec se mi to po dlouhém boji podaří. Tedy alespoň doufám. Tím, že bych žádného mravenečka nespolkl, zase tak úplně jistý nejsem. Ještě že alespoň Líba ty mravence moc nevidí. Klidně by spolkla i Ferdu s puntíkatým šátkem.

O půl deváté je naše ranní idylka s mravenci, stále doprovázená desítkami různých ranních zvuků El Nida, u konce. S Martinem se hned záhy jde na hlavní městskou pláž, k moři, kde nás čeká vyjížďka po ostrůvcích souostroví Bacuit a jejich nádherných a jedinečných plážích. Naše loďka se svým na Filipínách typickým svazkem bambusových tyčí po obou stranách právě přijíždí. Jmenuje se "Arman V." podle společnosti, u níž máme výlety v El Nidu objednány. Většina jednoduchých laviček na palubě, kde budeme při plavbě sedět, je zakryta stříškou. Nad ní se tyčí nejvyšší stěžeň. Tahle čtverhranná kláda je na vrcholku opatřena jakýmsi bílým a blíže už neurčitelným střapcem, nějakými dvěma barevnými napůl rozbitými přidrátovanými světly, registrační tabulkou s číslem 551 a barevnou cedulí s nápisem "KAMANDAG". To je, jak později doma zjistím, postava napůl hada a napůl člověka z jakési populární filipínské fantasy. Tak snad můžeme věřit, že fantastický bude i tenhle náš výlet.

Dnes by to měl každopádně být hezký a idylický den. A to i přesto, že je od rána zataženo. Možná je to tak dokonce lepší. Za slunného dne by se tu člověk pravděpodobně upekl za pár minut. Něco takového by mohla vydržet asi jenom Líba. Protože ale zamračeno není zase tak dokonale a sluníčko se přece jen občas na obloze ukáže, pořádně si namazat bílou evropskou kůži bude zřejmě nezbytné. Krémů sebou na to máme dostatek.

Nástup na loď je hezky mokrou nohou. Nastupujeme nedaleko hospody, kde jsme včera odpoledne jedli. Už tenhle náš první nástup na loď je docela legrace. Všichni jako na povel do plavek, gatě do báglu, vykasat trička, boty do ruky. Bágly nejprve nad hlavou, ale pak je raději svěříme lodníkům, aby je pokud možno suché dopravili na loď. Foťák taky radši podám někomu, komu se nepletou nohy tak jako mně. Loď pro nás sice přijede se schůdky, ale dostat se na ně z vody není tak úplně snadné. Zvlášť když máte plné ruce něčeho, co nechcete namočit. U lodních schůdků je hloubka. Vody tak po pás. A v tom příboji jsou někteří rádi, že jsou namočení jenom po krk.

Rozsadíme se na nepříliš pohodlné dřevěné lavice a můžeme vyplout na naši dnešní námořní objevnou výpravu. Copak dnes objevíme jako první? To uvidíme. Proplouváme zatím kolem nějakých ostrůvků a míříme skrze malou úžinu kamsi mezi ně. Přitom pozorujeme mnohá stále se měnící přenádherná panoramata ostrovů, skalisek a útesů a té nekonečné modré hladiny všude okolo nás. Takovou nádheru jsem fakt ještě nikde neviděl!

Celodenní výlety na loďkách se pro turisty v El Nidu pořádají obvykle ve zhruba čtyřech různých variantách. Plavbu, kterou máme na programu dnes my, nechal Martin obrátit a pojedeme ji v opačném pořadí, než jinak bývá zvykem. Je to dobrá taktika. Už se nám kdysi osvědčila na angkorských chrámech, kdy jsme se díky obrácenému směru nesmýkali s davem ostatních návštěvníků a na mnoha místech jsme tím pádem byli skoro sami. Teď se budeme pohybovat kolem souostroví Bacuit, které se skládá z asi čtyřicítky různě velkých ostrovů a ostrůvku v okolí El Nida a je proslulé nádhernými místy ke koupání, potápění a šnorchlování. Docela se těším a doufám, že nebudu zklamán.