Náš program v Phnom Penhu nebyl nijak nabitý. Kdo o to stál, měl možnost se vydat motorizovaným tuk-tukem do Muzea genocidy a pár kilometrů za město k masovým hrobům. Pepa nám k tomu zajistil dopravu a domluvil cenu. O tom jsem se už ale zmiňoval. Jen dodám že jsme cestu tuk-tukem zakončili ještě návštěvou chrámu Wat Phnom se čtrnáctého století, od něhož kambodžské hlavní město převzalo své jméno.

Jediná další společná akce pak byla návštěva Královského paláce. Bylo to nedaleko po nábřeží, nad soutokem Tonlé Sap s Mekongem, kolem výstavných koloniálních domů a hotelů po Francouzích. Příjemná pěší vycházka. Phnompenhský Královský palác je podobně jako ten bangkokský okázalým památkovým a stavebním komplexem, a také podle všeho byl bangkokský Královský palác pro tenhle kambodžský víc, než jen inspirací. Spíš by se mělo rovnou říct, že vzorem.

Také zde hraje významnou úlohu centrální chrám, nazývaný tu Stříbrná pagoda podle stříbrných dlaždic zdobících podlahu. Je to jakási kambodžská obdoba Chrámu Smaragdového Buddhy z Bangkoku. Stejně jako tam, je Smaragdový Buddha i tady. Ovšem ve zdejším paláci se jedná pouze o kopii bangkokského Buddhy. Dole pod ním je ale cenného něco jiného. Daleko víc si tu cení jinou Buddhovu sochu. Je prý celá ze zlata, váží skoro metrák, a je zdobena několika tisíci pravých a některých jedinečných a velmi vzácných a cenných diamantů.

Podobně jako tomu bylo v Bangkoku, je i tady velká část Královského paláce uzavřena a jako soukromá rezidence užívána královskou rodinou. Mají tu také rozměrný a nám přístupný Trůnní sál. Jinak celý areál Královského se svými budovami, stúpami, sochami i chrámy, i s velice pečlivě udržovanou parkovou úpravou, na mě působil takovým trochu divným dojmem. Odcházel jsem odtamtud s poněkud smíšenými pocity. Opravdu jako by to všechno byla něčeho kopie, a to nepříliš povedená, neoriginální. Palác i jeho budovy a chrámy vůbec nepůsobí starodávně, jsou sice krásně a bohatě zdobené, ale všechno jako by svítilo novotou, budovy a stavby čerstvě natřené, stromy a keře precizně sestříhané. Všechno je to takové příliš dokonalé, pravidelné, jako vysoustružené, a připadá mi to takové nepřirozené. Jakoby by to byl nějaký model, jako by to bylo vylisované z umělé hmoty. Přesto svým způsobem krásné a dá se říci i nádherné. Určitě ale phnompenhský Královský palác stojí za vidění. Nádherná dokonalost, dokonalá krása, nebo krása dokonalosti? Jenom ten Napoleonův pavilón typického francouzského střihu postavený těsně před budovami paláce, sám o sobě taky pěkný, tu působí jako nějaká šedá volavka v barevném papouščím hejnu.

Ještě bych se rád zmínil trochu více o současném kambodžském králi. Je jím Norodom Sihamoni, do jehož obytné a pochopitelně turistům uzavřené části je možno nahlédnout z terasy od Trůnního sálu. Tenhle kambodžský král studoval totiž dlouhá léta v Praze. Do Československa se dostal ve svých devíti letech, v roce 1962. Byl sem poslán po souhlasu prezidenta Antonína Novotného svým otcem, Norodomem Sihanoukem. Začal svá studia ve třetí třídě základní školy, později přestoupil na školu s rozšířenou výukou cizích jazyků. Sihamoni měl velké pohybové nadání a miloval balet, což později vyústilo ve studium na Pražské konzervatoři a od roku 1971 se věnoval umění, divadlu a tanci na Akademii múzických umění. Tam studium úspěšně zakončil v roce 1975. Za vlády ultrakomunistických Rudých Khmérů v Kambodži, kam přijel na krátkou návštěvu, byl zatčen a vězněn. Musel za velkého strádání těžce pracovat na polích, nicméně nakonec mu bylo povoleno odcestovat zpět do Čekoslovenska. Pak krátce studoval kinematografii v Severní Koreji, kam se na nějakou dobu uchýlil Sihamoniho otec Sihanuk. Ten však mezitím odjel do zpět Kambodži, kde se stal po jistou dobu jednak hlavou státu polpotovských Rudých Khmérů a současně také jejich vězněm. Do polpotovského domácího vězení, do společnosti své matky i otce, se nakonec dostal i princ Sihamoni, když byl k návratu do Kambodži vylákán zfalšovaným dopisem. S koncem vlády Rudých Khmerů se pak dostala celá královská rodina do Číny. Později přesídlil Sihamoni do Paříže. Tam založil školu tance, na které také působil jako profesor a v Paříži byl taktéž po nějakou dobu kambodžským velvyslancem. V roce 2004, po abdikaci svého otce, se pak stal Norodom Sihamoni kambodžským králem.

Už jako vládnoucí monarcha Norodom Sihamoni Českou Republiku znovu několikrát navštívil. Naši vlast má prý ve velké oblibě a kromě mnoha jiných věcí je prý velkým milovníkem českých pohádek. Díky svému dlouhému pobytu v Čechách hovoří, jako první a zřejmě zatím jediný monarcha cizího státu, úplně plynně česky.