Většinu cesty z vinařské oblasti okolo města Stellenbosch zpátky do Kapského Města si urychlíme jízdou po dálnici, která se táhne v délce před tisíc kilometrů až od Johannesburgu. Zdá se mi, že jsem si na chvíli zdřímnul. Ta zpáteční cesta mi uběhla děsně rychle. Najednou už projíždíme okrajem Kapského Města a frčíme stále po dálnici, která je tady v tomhle místě už šestiproudá.

K večeru, něco po páté hodině, ještě zajíždíme do Table View. Jak název napovídá, je odtud jedinečný výhled na Stolovou horu a Kapské Město pod ní. Z Delfíní pláže s bělostným pískem ho máme sice trochu v dálce, přes celou zátoku, ale i tak je to úžasný pohled a neopakovatelná scenérie. Člověk si tu připadá, jako by byl někde v nějakém filmu. Tak neskutečně silueta Stolové hory nad Kapským Městem působí. Vyplatí se tady si chvíli jen tak sednout a dívat se. Zažít ten pohled, dostat ho do sebe, zapsat si ho nesmazatelně do paměti. Často se sem určitě nedostanu, abych si to mohl zopakovat. A fotografie na tu dálku, to určitě nebude ono. Okolo nás je naprostá většina domorodců. Teď k večeru se tu ale nikdo nekoupe. Všichni jenom odpočívají a nebo se po pláži procházejí. Nejvýše si někdo v příboji jen tak lehce ošplouchne nohy. Nějací dva borci sportovního ražení tu ve větru zápasí s nějakým padákem, nebo co to je. My si taky trochu zašploucháme nohama. Na krátkou chviličku ta ledová voda zase tolik nevadí. A znovu stočím svůj zrak na moře k několika velkým lodím mířícím z přístavu někam na daleký oceán. A znovu se ještě na chvíli zahledím ke Stolové hoře. Ten pohled je opravdu těžko popsatelný.

No, a když se dost vynadíváme, pomalu Delfíní pláž opouštíme. Za pláží vede hlavní silnice a za ní se rozkládá moderní rezidenční čtvrť Table View. Je to klidná čvrť, kde se asi dobře bydlí. Nicméně do centra Kapského Města je to odtud dobrých pětadvacet kilometrů. To nám z našeho hotelu stačí pěší procházka, ať už budeme chtít do přístavu, nebo do obchodního centra. My máme město takříkajíc u nosu.

Líba pak ohlašuje konec veškeré dnešní aktivity. Po sýrech na posledním vinném ochutnávání zhltla ještě prakticky celý pecen chleba. Je přejedená a vypité víno ji teď dokonale uspává. Já sice dnes nemám žádné zdravotně střevní potíže, ale i tak se bojím čehokoli trochu víc sníst. Hlad tedy mám, to ano. Jako bernardýn Bohouš. Přesto se s Líbou, když se po šesté hodině dostaneme na hotel, shodnu na tom, že pro dnešek toho máme už tak akorát. Já pro jistotu zůstanu o hladu a vodě. A tak zatímco se Pepa s nezmarem Jardou chystají ven na točené pivo, my se nechystáme s Líbou nikam. Oba chceme jít brzy spát a proto dnes už opravdu nikam nepůjdeme. S výjimkou postele. A v ní spíme až do rána.