Jihoafrická Republika je ale jinak vcelku bezpečná a moderní země. V leckterých případech je na tom lépe, než mnohé evropské státy. Její historie začala v 17. století osídlováním Holanďany, po nich následovali Němci a francouzští Hugenoti. Poté se vládu snažila převzít Anglie v takzvaných britsko-búrských válkách, po nichž se Búrům, potomkům prvních holandských osadníků, zakázalo otroctví a jednotlivé provincie byly sloučeny do Jihoafrické Unie, pozdější Jihoafrické Republiky. Při tom všem osídlování a v mnohých válkách, epidemiích i hladomoru přišlo ovšem nejvíce zkrátka místní domorodé obyvatelstvo, zejména Sanové čili Křováci. Docházelo ve velkém měřítku buď k jejich zotročování, nebo v horším případě k systematickému vybíjení těchto domorodých obyvatel. Významným obdobím byl počátek dvacátého století, kdy v zemi probíhala výrazná industrializace spojená s objevením rozsáhlých a bohatých ložisek zlata a diamantů. A to je vlastně až do dnešních dnů příčinou velkého bohatství a prosperity Jihoafrické Republiky.

Po druhé světové válce Jihoafrická Republika neblaze proslula svým režimem apartheidu. Tahle politika vedla k důsledné segregaci bílých a černých obyvatel, Černoši tak neměli přístup do mnoha restaurací, parků, pláží, nemocnic, škol a dalších veřejných míst určených jen pro bílé. Nakonec byly pro černošské obyvatele zřizovány i zvláštní rezervace, tak zvané bantustany, které byly myšleny jako samostatné státy s vlastním občanstvím a vlastní samosprávou. Na základě toho ztratili tam usídlení či vysídlení lidé jihoafrickou státní příslušnost. Dnes už je v tomto směru situace zcela jiná. Bílé i černé můžete potkat úplně všude a zdá se, že s tím nikdo nemá žádný problém.

Od Johannesburgu míříme stále na jih, a pro nás "seveřany" je pikantní, že přitom máme sluníčko v zádech. Nesvítí od jihu, jako u nás doma, ale ze severu. Obráceně je tady ostatně víc věcí. Mají tu teď taky vánoce, ale jsou v létě, takže školáci mají letní prázdniny přes vánoční svátky. Stejně tak si zvykám na to, že sedím vedle Pepy vlevo, zatímco volant je vpravo. A ještě hůř na mě působí, že taky vlevo jedeme. Na tohle si budu muset zvykat hodně dlouho. Jinak ale jedeme po většinou kvalitních silnicích s dlouhatánskými rovnými úseky. Projíždíme dlouho a dlouho zemědělskou oblastí, velkými lány polí, a především rozsáhlými pastvinami.