V hotelu zatím Pepa s Janou a Jaroslavem mají práci. Začali totiž mezitím připravovat dnešní silvestrovskou večeři. Většina z nás, tedy i Líba, má na večer nakoupené nějaké víno. Jarda dokonce šampaňské. Jemu tady v Africe bublinky vůbec chutnají. I vodu na rozdíl od nás ostatních pije raději s bublinkami. Víno v obchodě také Jarda vyhledává stále stejné, jakési jemně perlivé. Pepa k večeři připravuje od včera naložené a odleželé tři "svíčkové" flákoty z antilopy kudu. Griluje je všechny tři pěkně vcelku, a teprve, když jsou hotové, tak nám je rozděluje na talíře. Jako přílohu máme tři různé zeleninové saláty a vynikající tmavý krájený chleba. Nezbývá, než opět Pepovo kuchařské umění pochválit, stejně jako výběr toho, co nám k jídlu vždycky předhodí. Africká divočina je opravdu skvělá. Posléze ještě Pepa připravuje vepřovou rolku, se kterou původně uvažoval jako s pozdní druhou večeří. Ale abychom si zase nepřecpali břicha podobně jako včera, schová se nakonec rolka až na zítřek.

Pak v poklidu posedíme v pohodlných a hlubokých klubových sedačkách. Popíjí se vínko, jen já si dávám stejně jako Pepa raději pivko. Rozradostněn tím svým novým dřevěným hrochem posílám na všechny strany a kdekomu SMSku ve znění: "Mám krásnýho hrocha!! Happy New Year!", přičemž v duchu vyhlašuju tajnou soutěž o nejvtipnější odpověď. Vyhraje tahle: "My tady máme spíš opice, ale hroch je taky dobrej! Štastný nový rok!". Pěkné, vtipné, potěšující. Potěší mě však samozřejmě i ty ostatní zprávy, které mi sem do té dálky od nás přijdou. Sedíme kolem velikého krbu v jakési společenské místnosti prakticky sami, přestože tenhle hotel by měl být plný. Asi jsou všichni někde ve městě po restauracích, nebo kdesi na mořském břehu oslavují konec starého roku divokým křepčením kolem pobřežních vater. Když se tak na sebe vzájemně díváme, vypadá to, že tu máme nějaký večírek rudokožců odněkud z daleké Ameriky. Z té lodní vyjížďky máme všichni obličeje krásně dočervena přismahnuté. Líba tvrdí, že já vypadám ze všech nejhůř. To ale není nic zvláštního ani překvapujícího. Tohle o mně Líba tvrdí skoro vždycky.

Snažím se také s postupujícím večerem doplnit si taky informace do svého notýsku. Nechci se zápisky zůstat příliš pozadu. Psaní se mi ale moc nedaří. Spíš vůbec. Brzy u toho začnu usínat, a tak zápisník a tužku zase odložím. Nepomáhá to. Oči se mi stejně zavírat nepřestávají. Nemůžu je prostě udržet otevřené. A tak úderem desáté hodiny prohlásím, že slavím Silvestra s těmi, co jsou právě teď v Dubaji. Tam je přece zrovna půlnoc, a nastává tamní Nový rok. Rozloučím se tedy s ostatními svým novoročním přípitkem. Přednesu jim k nadcházejícímu roku své přání všeho nejlepšího a takové ty věci. A pak, hnedle na začátku dubajského Nového roku, se odeberu do pelíšku. Hlídá mi ho tam teď můj nový hroch! Usínám neprodleně po tom, co ulehnu. Namibijský Nový rok, ten správný zdejší, tím pádem minu skoro o dvě hodiny.

Líba ještě s Jardou vypije šampáňo, ale do půlnoci nakonec taky nevydrží. Jde spát první po mně, taky ještě před zdejší půlnocí. Jen Jarda je nezmar. Společně s Vláďou a Radkou, které se na hotelu už poněkud ulevilo, na půlnoc čekat vydrží. Jako jediní. Jen oni se zdejšího Nového roku dočkají a odcházejí spát asi o půl jedné. No, moc jsme toho na silvestrovský večer nevydrželi. Ale asi se není co divit. Dnešní poslední den roku 2009 byl hodně pestrý a hodně dlouhý. Zase jsme ale mnoho zažili a mnoho viděli. A tak to má být! Všichni jsme tedy nakonec spokojení, i když poněkud unavení. Takováhle únava ze dne nabitého spoustou zážitků je však ta nejpříjemnější, jakou si vůbec dokážu představit!