Včera se nám v tom lijáku zdálo, že v kempu Sachsenheim není kde grilovat. Byl to omyl. Dnes se tu griluje skoro všude. Vábivá vůně pečeného masa mě dráždí ze všech stran. Jen my nemáme co grilovat, nebylo kde co nakoupit. Pokud se dnešní večeře týče, nezbývá, než zajít do restaurace. Jdeme rovnou tady do té v kempu. Kam bychom taky jezdili, vždyť jsme už dnes jezdili celý den. Neposadíme se dovnitř do restaurace, ale venku pod přístřešek. Snad by se dal nazvat terasou nebo verandou. Sedí se tu příjemně, mají to tu hezky, a taky vánočně, vyzdobené. Hned vedle našeho stolu je jakýsi fíkus ozdobený vánočními kuličkami i dalšími ozdůbkami.

Večeři podávanou formou bufetu začínáme polévkou. Sníme ji všichni s velkou chutí, už dlouho ji nikdo z nás neměl. Je výborná, s masem. Trochu připomíná boršč, jenom je bez zelí a bez smetany. Po polévce si na talíř nakládám něco, co jsme dosud neměli. Místní africkou divočinu. Řízečky z losí antilopy a mleté masové kuličky z antilopy kudu. K tomu ochutnám maličko od každé přílohy. Dušenou zeleninu, rýži, opečené brambory, i trochu studeného těstovinového salátu. A jestli to bylo dobré? No jasně že jo! Už u večeře jsem musel upozornit ostatní, že pokud bych náhodou zachrochtal, bude to blahem. Po večeři ještě přichází na řadu dezert. Jako zákusek Líba zkouší dortík s pudinkem. Jana říká, že by to měla být typická německá vánoční štola. Ale Líbě to tak nepřijde, možná je to jen nějaký africký pokus. Já jako zákusek volím, stejně jako Pepa, přídavek masových kudu koulí s těstovinovým salátem. Ten mi opravdu moc chutná, možná i proto, že v něm je nakrájená taky nějaká uzenina, která vypadá a chutná tak trochu jako párek.

Myslím, že jsme se všichni nacpali více než dostatečně. Všichni se tu kroutíme a stěžujeme si, jak jsme přejedení. I Jarda už po několikadenní dietě dlabal, až mu za ušima praskalo. Přece tohle nevynechá, takové menu přece nemá každý den. A co to s ním udělá, to se teprve ukáže. Jen Radce, na rozdíl ode mne, nějak nesedly kudu koule. Ona vůbec není moc zvyklá na maso. No, a tady v Africe evidentně bezmasá strava holt není na pořadu dne. Musí si zvykat. Však z toho nezdivočí. Ale jinak se všichni shodneme a pochvalujeme si, jaká to byla dobrá večeře. Po ní už nezbývá, než si dát ještě jedno pivko na dobré spaní, a pomalu se odkulit do postelí, které už na nás čekají.