Návrat nám trval necelé dvě hodiny. Je přibližně sedm večer, když na hotelu lezu do sprchy, abych se řádně odsolil. Na večeři se chystáme do restaurace, kterou Martin velice vychvaluje, jak výborně tam vaří. A ti kdo tam včera byli, to potvrzují. My s Líbou jsme včera večeřeli přímo na hotelu, ale ani dnes nemusíme nikam daleko. Ta restaurace bezprostředně s naším hotelem sousedí! Je veliká, stolů je tu mnoho, ale stejně jako jsme viděli včera při procházce, je i dnes tahle restaurace plná lidí. Je nás šest a jen těžko tu hledáme místo. Když se konečně u jednoho stolu upíchneme, dorazí za námi ještě Alča s Ivou.

Dáme si nejprve kolektivně dvě různé mísy polévky, o které se svorně podělíme. Jídelníček tu je ke studování na půl večera. Mají toho tady hodně a mimo jiné také dosti exotická jídla, jako například červy. Ale když Miloš přijde s tím, že na jídelníčku mají krokodýla, mám jasno. Hned se toho chytnu. Červy bych asi neskousl, ale krokodýla si dám! To je taky přece docela exotika. Už nic studovat nebudu. Je to sice zdaleka nejdražší ňamka, kterou tu mají, ale pro dnešek je moje volba krokodýl! Při přepočtu na koruny není 150 korun za tohle jídlo zase až tak moc. Nejsem s tou volbou sám, krokodýla si dají i jiní. Líba taky. S Líbou se pak ještě domlouváme, kterého krokodýla si kdo dáme, když ho tu mají na dva způsoby. Jeden by měl být ostrý, pálivý, a tak ho chce Líba. Dobrá, ten druhý bude můj. Včera jsme krokodýly viděli, nesežrali nás, a tak dneska budeme baštit my je. Však krokodýlí maso je jakýsi vedlejší produkt chovu krokodýlů. Stejky se prý dělají jen z malé části od ocasu, kde je krokodýlí maso nejlepší.

Obě porce krokodýla nám přinesou současně. A obě vypadají stejně, neboť obě jsou v kokosové omáčce, tedy přesněji v omáčce z kokosového mléka. Není to ale stejk. Jsou to restované kousky masa zamíchané se zeleninou a cibulí. Obojí je opravdu stejné, stejně to chutná, a oboje je pálivé díky zeleným feferonkám. V té ostřejší variantě je jenom těch feferonek podstatně víc. Ale i ta moje míň ostrá porce pálí hodně. Jako zaťaté krokodýlí zuby! Jsem rád, že nemám tu pálivější verzi. Neraduju se však dlouho. Ta pálivá porce pálí příliš i Líbu a ona chce tu moji míň pálivou variantu. "Tedy dobrá!", souhlasím, i když přiznávám, že docela nerad. Taky můžu a i mám rád pálivá jídla, ale po ohnivém dračím dechu zase rozhodně netoužím. Pečlivě z jídla zkusím vypreparovat všechny feferonky, pak si trochu odpočinu a odfrknu, mocně si zavdám studeného piva a okamžitě si objednávám ještě jedno. Pak se do krokodýla pustím. Teď už mi to ale alespoň nějak chutná, i když pořád je to krokodýl spíš v ohnivé než v kokosové omáčce. Málokdy o něčem řeknu, že to pálí hodně, ale o tomhle to říct musím. Krokodýlí maso je ale výborné. Měkoučké, světlé až bílé, může snad trochu připomínat telecí. Ale opravdu jen trochu. Když dojím, potřebuju nutně a hodně rychle třetí pivo. Divím se Líbě, že jí stačilo jenom jedno. Ale ona měla přece jen nakonec tu méně pálivou verzi. Já záhy i třetí pivo zničím stejně rychle, jako požárník chrstne kýbl vody do ohnivé stěny. Ani mně to pivo s hašením ohně v papule nepomůže.

Nakonec usoudíme, že naše chutě nazrály i na nějakou sladkou tečku. Docela se mi bude hodit uspokojit popálenou hubu něčím lahodným a tak volím čokoládový milkshake. Líba raději jahodový. A pak už se jen přemístíme před naše hotelové pokoje k dalšímu rumovému dýchánku. Včera se nám moc zamlouval a tak si ho rádi zopakujeme. Dnes se nás sejde víc, celé takové "společenské jádro" naší filipínské sestavy. Jmenovitě Alča, Iva, Luděk, Karel, Radka s Milošem, a samozřejmě já s Líbou. A dýchánek se při povídání o kohoutech a jeskyních, nebo o krvi a netopýrech, opět protáhne až přes půlnoc. Jak jinak, že? Čekal snad od nás někdo něco jiného?