Tentokrát už nejedeme jen pár metrů po ulici. Výlet za zajímavostmi města Puerto Princesa a jeho okolí začínáme u krokodýlů. Na krokodýlí farmě. A ta je přece jenom dost velký kus za městem. Hned zkraje, za vstupem do farmy, ve velikém bazénu, vidíme prvního obrovitého krokodýla. Řeknu vám, to je hrozný hovado! Na šířku má snad metr a délku bych odhadoval na čtyři hodně dlouhé metry. Spíš ale víc. Neuvěřitelné. Tak obrovského draka jsem tady teda nečekal. Ale jdeme dál, dovnitř do haly.

Pod střechou v mnoha a mnoha laminátových kádích tu chovají krokodýly mořské. Krokodýl mořský je největší druh krokodýla na světě. Jsou kusy, které mohou dosahovat délky dokonce i hodně přes šest metrů. Protože krokodýli jako jedni z mála živočichů rostou po celý život, dožívají se také úctyhodného věku: i přes sto let. Však hned za vstupem jsme jednoho takového nějakého Metuzaléma viděli.

Krokodýli jsou bezva. Malí, velcí, tlustí i tencí. Mnohé z těch, co vidíme, už dosahují takzvané jateční váhy. Ti jsou staří pět až šest let a chovají se především pro uspokojení poptávky po krokodýlích kůžích. Jako vedlejší produkt při takovéhle výrobě krokodýlích kůží vzniká i krokodýlí maso, které se dodává do restaurací. Legální dodávky krokodýlí kůže ze zdejší farmy na obchodní trhy by měly minimalizovat pytláctví a eliminovat úbytek a přímé ohrožení krokodýlů žijících ve volné přírodě. Druh krokodýla mořského však mezi ohrožené druhy nepatří. Je poměrně hojný a žije nejen na Filipínách, ale v celé široké oblasti jihovýchodní Asie, od Jižní Indie až po sever Austrálie. Zato jeho podstatně menší bratříček, krokodýl filipínský nebo též mindorský, který je doma jen na pár filipínských ostrovech, naopak mezi kriticky ohrožené druhy patří. Počty filipínského krokodýla se ve volné přírodě odhadují nejvýše snad na několik desítek kusů. Tak je jeho populace zdecimována.

V areálu chovné stanice krokodýlů je taky menší přírodní park, a mají tu i jiná zvířátka. Můžeme tu spatřit třeba pštrosy, mají tu i nějakého šedobílého orla, zoborožce, supy a další. Nejvíc se ale zdržíme u velkých venkovních bazénů, kde procházíme přímo nad hlavami dalších obrovitých krokodýlů. Tady bych nechtěl přepadnout přes zábradlí! Určitě bych se okamžitě stal krokodýlí pochoutkou. Úplně stačí, když se kouknu přes objektiv fotoaparátu a přiblížím si krokodýlí tlamu. Vypadá jako by ta obluda vypadla z nějakého hororu. I když ten krokouš má svou tlamu zavřenou, jeho zuby moc dobře vidím a budí ve mně přnejmenším respekt. Ne-li přímo hrůzu. A to zvíře přitom vypadá, jako by se na mě šklebilo!